1 @c -*- coding: utf-8; mode: texinfo; documentlanguage: cs -*-
4 Translation of GIT committish: a463d80d4be008ce05b12de86fc21f2b7c1c120f
6 When revising a translation, copy the HEAD committish of the
7 version that you are working on. For details, see the Contributors'
8 Guide, node Updating translation committishes.
12 @c Translators: Pavel Fric
15 @chapter Základní pojmy
16 @translationof Fundamental concepts
18 Poté co ve cvičení bylo ukázáno, jak lze z jednoduchého textového souboru
19 vytvořit překrásně formátované hudební noty, jsou v této kapitole
20 představeny koncepty a techniky, jak se dají tvořit i složitější
24 * Jak pracují vstupní soubory LilyPondu::
25 * Hlasy obsahují noty::
27 * Rozšíření příkladů::
30 @node Jak pracují vstupní soubory LilyPondu
31 @section Jak pracují vstupní soubory LilyPondu
32 @translationof How LilyPond input files work
34 Vstupní formát pro LilyPond měl poměrně volnou podobu, takže
35 zkušení uživatele tu mají hodně volnosti v ovlivnění stavby jejich
36 zdrojových souborů. Pro nováčky ale tato ohebnost může být zprvu
37 matoucí. V této kapitole by proto z toho důvodu měla být představena
38 část z těchto staveb. Mnohé ale bude pro zjednodušení
39 vynecháno. Na úplný popis vstupního formátu se podívejte
40 na @ruser{Stavba souboru}.
42 Většinu příkladů v této příručce představují malé úryvky, jako
49 Jak je snad známo, nedá se takový úryvek v této podobě
50 přeložit. Tyto příklady jsou tedy jen zkrácenou formou
51 skutečných příkladů. Přinejmenším se musí dodatečně uzavřít ve
60 Většina příkladů rovněž používá příkaz @code{\relative c'}.
61 Ten pro překlad souborů není nezbytný, ale ve většině případů
62 tak notová sazba vypadá zřídka, když se tento příkaz
65 @lilypond[quote,fragment,ragged-right,verbatim]
71 Úplné vymezení vstupního formátu se nachází
72 v kapitole @ruser{Stavba souboru}.
75 * Uvedení do stavby souboru v LilyPondu::
76 * Notový zápis je jedním (jediným) složeným hudebním výrazem::
77 * Naskládání hudebních výrazů do sebe::
78 * O ne-naskládatelnosti závorek a ligatur::
81 @node Uvedení do stavby souboru v LilyPondu
82 @subsection Uvedení do stavby souboru v LilyPondu
83 @translationof Introduction to the LilyPond file structure
85 @cindex Vstupní formát
86 @cindex Stavba souboru
87 @cindex Stavba, soubor
89 Základní příklad vstupního souboru pro LilyPond zní:
92 \version @w{"@version{}"}
97 @var{...složený hudební výraz...} % Celé noty přijdou sem!
104 Na základě pružnosti LilyPond je mnoho obměn tohoto schématu,
105 ale tento příklad slouží jako jednoduchý výchozí bod.
114 Až dosud ještě žádný z příkladů příkaz @code{\score@{@}}
115 nepoužil, neboť Lilypond takové dodatečné příkazy automaticky
116 vkládá v případě potřeby, když má vstupní soubor jednoduchou
119 Podívejme se na jeden takový jednoduchý příklad:
128 Na pozadí k tomu přichází ještě několik rovin: LilyPondovský kód
129 v hořejší podobě je ve skutečnosti zestručněním. I když by se
130 takové soubory daly napsat a také správně zapsat, znamená
131 úplný kód, který je zde míněn, vlastně:
149 Jinými slovy: Když vstupní soubor obsahuje nějaký jednoduchý výraz,
150 LilyPond bude soubor vykládat tak, jakoby byl onen výraz zadán uvnitř
151 výše ukázaných příkazů. Tato nutná stavba je vytvořena automaticky
152 v paměti při vyvolání LilyPondu,
153 aniž by si uživatel něčeho z toho všiml.
155 @cindex Skrytá prostředí
156 @cindex Prostředí, skrytá
158 @strong{Slovo varování je však vysloveno!} Mnohé z příkladů
159 v dokumentaci k LilyPondu vědomě vynechávají příklady @code{\new Staff}
160 a @code{\new Voice} k vytvoření notové osnovy a hlasu (obojí je v
161 LilyPondu tak zvané prostředí),
162 aby byla LilyPondem v paměti vytvořena skrytě.
163 Pro jednoduché dokumenty to obecně pracuje velmi dobře, u
164 složitějších notových zápisů z toho ale mohou povstat neočekávané
165 výsledky, částečně dokonce neočekávané prázdné notové osnovy. Jak
166 otevřeně vytvářet odpovídající prostředí v takovém případě,
167 se podívejte na @ref{Prostředí a rytci,,prostředí a rytce}.
169 @warning{Když se zadává více jak dvojice notových řádků,
170 doporučuje se vytvořit notové osnovy a hlasy vždy otevřeně
171 pomocí @code{\new Staff} a @code{\new Voice}.}
173 V této chvíli se ale chceme vrátit k našemu prvnímu příkladu a
174 blíže se podívat jen na příkaz @code{\score}.
176 Notový zápis (@code{\score}) musí vždy začínat nějakým hudebním
177 výrazem. To je koneckonců každá hudba, počínaje jednotlivou
178 notou až po rostoucí notový zápis s mnoha notovými osnovami
179 (zde označeno pomocí @code{GrandStaff}):
184 @var{...zde celý notový zápis...}
190 Protože se vše nachází uvnitř složených závorek @code{@{ ... @}},
191 zachází se s tím jako s jediným hudebním výrazem.
194 Jak již bylo řečeno předtím, může blok @code{\score} obsahovat i jiné věci, jako například
217 Jak je vidět, jsou ty tři příkazy @code{\header}, @code{\layout} a
218 @code{\midi} zvláštní povahy: V protikladu k mnoha jiným příkazům,
219 které také začínají zpětným lomítkem @code{\}, @emph{nejsou} hudebním výrazem
220 a také nejsou částí nějakého hudebního výrazu. Z toho důvodu mohou být umístěny
221 jak dovnitř bloku @code{\score} tak mimo
222 něj. Ve skutečnosti jsou tyto příkazy většinou umisťovány mimo blok
223 @code{\score}, například se příkaz @code{\header} nachází
224 velice často nad prostředím @code{\score}, jak ukazuje příklad na
225 začátku tohoto oddílu. Pracuje to právě tak dobře.
227 Dvěma dosud neviděnými příkazy jsou
228 @code{\layout @{ @}} a @code{\midi @{@}}. Když se objeví v nějakém
229 souboru, vede to k tomu, že Lilypond vytvoří tisknutelný soubor PDF
230 popřípadě soubor MIDI. Přesněji jsou popsány v uživatelské příručce -
231 notace -- @ruser{Rozvržení notového zápisu} a
232 @ruser{Vytváření souborů MIDI}.
234 @cindex Notové zápisy, více
235 @cindex Prostředí book, skryté
236 @cindex Skryté prostředí book
240 Váš LilyPondovský kód může obsahovat více bloků @code{\score}.
241 Každý z nich je vykládán jako samostatný notový zápis, ovšem
242 všechny jsou umístěny v tomtéž výstupním souboru.
243 Příkaz @code{\book} není otevřeně nezbytný -- je vytvořen
244 skrytě. Když však má být vytvořen pro každý blok @code{\score} v
245 souboru @file{.ly} vlastní výstupní soubor,
246 potom se musí každý z těchto bloků zapsat do vlastního bloku @code{\book}:
247 Každý blok @code{\book} pak vytváří vlastní výstupní soubor.
251 Každý blok @code{\book} vytváří vlastní výstupní soubor (např. soubor
252 PDF). Pokud jste otevřeně žádný takový blok nezadali,
253 LilyPond celý obsah souboru zapíše dovnitř jednoho jediného
254 skrytého bloku @code{\book}.
256 Každý blok @code{\score} popiseje jeden samostatný hudební kus
257 uvnitř bloku @code{\book}.
259 @cindex Prostředí Layout, umístění
260 @cindex Umístění prostředí layout
262 Každý blok @code{\layout} ovlivňuje @code{\score} nebo
263 @code{\book}, ve kterém se vyskytuje. Tak působí například blok
264 @code{\layout} uvnitř bloku @code{\score} jen na tento jeden
265 blok a celý jeho obsah, blok @code{\layout} mimo
266 blok @code{\score} (a proto uvnitř skrytě vytvořeného
267 otevřeně zadaného bloku @code{\book}) však na
268 všechny bloky @code{\score} uvnitř tohoto bloku @code{\book}.
270 Více podrobností se nachází v části @ruser{Více notových zápisů v knize}.
273 @cindex Identifikátor
275 Dobrou možností pro zjednodušení jsou vlastní vymezené proměnné,
276 jak je to také ukázáno v @ref{Pořádání děl pomocí proměnných}.
277 Všechny předlohy používají tuto možnost:
280 melodie = \relative @{
289 Když LilyPond zpracovává tento soubor, bere obsah
290 z @code{melodie} (vše po rovnítku) a vkládá to,
291 kdykoli vidí @code{\melodie}. Názvy jsou
292 volně volitelné, proměnná se právě tak dobře může
293 jmenovat @code{melodie}, @code{GLOBAL}, @code{praváRukaKlavír},
294 nebo @code{cokoliDalšího}.
295 Jako název proměnné se dá použít skoro jakýkoli oblíbený název,
296 musí se v něm ovšem vyskytovat jen písmena (takže žádná čísla, podtržítka,
297 zvláštní znaky, atd.) a nesmí znít jako příkaz pro LilyPond. Pro více
298 informací se podívejte na
299 @ref{Úspora psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí,,úsporu psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí}. Přesně jsou
300 tato omezení popsána v části @ruser{Stavba souboru}.
304 Úplné vymezení vstupního souboru se nachází v
305 @ruser{Stavba souboru}.
308 @node Notový zápis je jedním (jediným) složeným hudebním výrazem
309 @subsection Notový zápis je jedním (jediným) složeným hudebním výrazem
310 @translationof Score is a (single) compound musical expression
317 @cindex Složený hudební výraz
318 @cindex Hudební výraz, složený
321 V předchozí kapitole, @ref{Uvedení do stavby souboru v LilyPondu},
322 byla popsána obecná stavba jednoho LilyPondovského zdrojového
323 souboru. Ale zjevně jsme vypustili nejdůležitější
324 otázku, totiž jak se zjistí, co se má napsat
327 Ve skutečnosti to ale není vůbec žádným tajemstvím. Tento
331 @emph{Notový zápis začíná vždy @code{\score}, který je následován
332 jedním hudebním výrazem.}
336 Možná byste si měl ještě jednou zběžně přečíst, abyste pochopil, co jsou to hudební výrazy,
337 @ref{Vysvětlení hudebních výrazů,,vysvětlení hudebních výrazů}. V této
338 kapitole bylo ukázáno, jak se velké hudební výrazy
339 skládají z malých částí. Noty mohou být spojeny s akordy
340 atd. Nyní ale jdeme v jiném směru a pozorujeme,
341 jak se dá rozložit velký hudební výraz. Kvůli zjednodušení
342 v našem příkladu použijeme jen jednoho zpěváka a
343 klavír. Nepotřebujeme žádnou skupinu
344 osnov (@code{StaffGroup}), která jednoduše způsobeje jen to,
345 že osnovy jsou spojeny závorkami, seskupuje je; ty tedy budou
346 odstraněny. @emph{Potřebujeme} ale osnovy pro zpěváka a klavír.
352 \new Staff = "Zpěvák" <<
354 \new PianoStaff = "Klavír" <<
362 Zde byly osnovy pojmenovány: @qq{Zpěvák} a
363 @qq{Klavír}. To v tomto případě není přímo nutné,
364 ale je dobré zvyknout si na tento způsob psaní, aby se hned
365 poznalo, o kterou osnovu se jedná.
367 K zapamatování: @code{<<} a @code{>>} jsou noty vysázeny
368 zároveň. To způsobuje, že se hlasová část a klavírní osnova objevují
369 v notovém zápisu nad sebou. Konstrukce @code{<< ... >>} pro zpěvákovu osnovu
370 v příkladu výše není nutná, protože zde se mají vkládat noty jen
371 jednoho hlasu, ale @code{<< ... >>}
372 namísto závorek jsou nezbytné, hned jak se má vkládat
373 více než jeden hlas, tedy dva a více současných výrazů, nebo jeden notový hlas a text
374 písně. V našem případě se má zapsat jeden hlas s textem písně,
375 takže jsou potřeba špičaté závorky. Noty přidáme teprve později,
376 pro teď tedy přidáme nějaké noty a text. Pokud si nevzpomínáte,
377 jak se text písně zapisuje, přečtěte si ještě
378 jednou o @code{\addlyrics} v @ref{Zápis jednoduchých písní,,zápisu jednoduchých písní}.
380 @lilypond[verbatim,quote,ragged-right]
383 \new Staff = "singer" <<
384 \new Voice = "vocal" { c'1 }
387 \new PianoStaff = "piano" <<
388 \new Staff = "upper" { c'1 }
389 \new Staff = "lower" { c'1 }
396 Nyní máme mnohem více podrobností. Máme osnovu (angl. staff)
397 pro jednoho zpěváka, ve které se zase nachází jeden hlas
398 (angl. voice). @code{Voice} znamená pro LilyPond hlas (jak
399 zazpívaný tak zahraný; prostě soubor not, nikoli nutně zpívaných zpěvákem
400 -- například housle hrají jeden hlas) a případně dodatečný text. Dodatečně
401 se zapíší dvě notové osnovy pro klavír příkazem @code{\new
402 PianoStaff}. @code{PianoStaff} označuje prostředí klavíru (procházející
403 taktové čáry a složené závorky na začátku), v němž se potom opět
404 zřizují dvě vlastní osnovy ("nahoře" pro pravou ruku a
405 "dole" pro levou), i když spodní osnova musí ještě dostat
408 Nyní bychom do tohoto prostředí mohli začít vkládat noty. Uvnitř
409 složených závorek vedle @code{\new Voice = "Zpěvní hlas"}
410 bychom mohli zapisovat
414 r4 d''8\noBeam g, c4 r
419 Ale když se soubor píše takto přímo, začne být
420 část @code{\score} velmi dlouhá a je dosti obtížné porozumět tomu,
421 jak vše souvisí. Z toho důvodu se nabízí použití identifikátorů
422 (nebo jinak také proměnných). Byly vysvětleny na začátku předchozí
423 části, jak si zajisté vzpomínáte? Abychom zajistili,
424 že obsah proměnné @code{text} je vykládán jako text písně,
425 interpretiert wird, uvedeme jej @code{\lyricmode}. Tak jako
426 @code{\addlyrics}, je tímto vstupní režim přepnut na
427 text písně. Bez tohoto příkazu by se LilyPond pokoušel vykládat obsah
428 proměnné jako noty a přitom by docházelo k vytváření
429 množství chyb. (Kromě toho je dostupných ještě několik dalších
430 zadávacích režimů, podívejte se na @ruser{Vstupní režimy}.)
432 Takže nyní máme, když přidáme několik not a basový klíč
433 pro levou ruku, následující příklad:
435 @lilypond[verbatim,quote,ragged-right]
436 melody = \relative { r4 d''8\noBeam g, c4 r }
437 text = \lyricmode { And God said, }
438 upper = \relative { <g' d g,>2~ <g d g,> }
439 lower = \relative { b,2 e }
443 \new Staff = "singer" <<
444 \new Voice = "vocal" { \melody }
447 \new PianoStaff = "piano" <<
448 \new Staff = "upper" { \upper }
449 \new Staff = "lower" {
459 Při zapisování (nebo při čtení) prostředí @code{\score}
460 by se mělo postupovat pomalu a pečlivě. Nejlepší je začít s největšími
461 útvary, a pak vymezit v nich obsažené menší útvary. Také pomáhá velice
462 dbát na přesné odsazení, aby každý řádek, jenž přísluší k
463 téže úrovni, skutečně vodorovně začínal na tom
468 Notace: @ruser{Stavba notového zápisu}.
471 @node Naskládání hudebních výrazů do sebe
472 @subsection Naskládání hudebních výrazů do sebe
473 @translationof Nesting music expressions
475 @cindex Notové osnovy, dočasné
477 @cindex Dočasné notové osnovy
479 Notové osnovy (prostředí @q{Staff}) není bezpodmínečně potřeba
480 vytvořit hned na začátku -- mohou být uvedeny i kdykoli
481 později. To je obzvláště užitečné při vytváření oddílů
482 @rglosnamed{ossia,Ossias}. Zde následuje krátký příklad toho,
483 jak je možné vytvořit dodatečnou dočasnou notovou osnovu
484 jen pro dobu trvání tří not:
486 @lilypond[verbatim,quote,ragged-right]
503 Jak je vidět, velikost notového klíče je tatáž, jaká se vyskytuje
504 i při změně klíče -- o něco menší, než
505 jakou má klíč na začátku notové osnovy. Toto je obvyklé u
506 notových klíčů, které jsou zapsány uvnitř notové osnovy.
508 @cindex Notová osnova, umístění
509 @cindex Umístění notové osnovy
511 Oddíl ossia může být zapsán i mimo hlavní notovou
514 @lilypond[verbatim,quote,ragged-right]
515 \new Staff = "main" {
522 alignAboveContext = #"main"
530 Tento příklad používá příkaz @code{\with}, který bude později
531 vysvětlen ještě přesněji. Jím lze měnit výchozí chování jedné
532 notové osnovy: Zde se jednoduše říká, že nová notová osnova
533 se má umístit nad již jsoucí osnovu s názvem
534 @qq{main} namísto výchozího umístění, které je
539 Ossia jsou často tisknuta bez notového klíče a bez taktového označení,
540 většinou také o něco menší, než jiné osnovy. Toto je přirozeně možné
541 i v LilyPondu, vyžaduje to ale příkazy, jež dosud ještě nebyly
542 představeny. Podívejte se na @ref{Velikost předmětů,,velikosti předmětů}
543 a @ruser{Osnovy ossia}.
546 @node O ne-naskládatelnosti závorek a ligatur
547 @subsection O ne-naskládatelnosti závorek a ligatur
548 @translationof On the un-nestedness of brackets and ties
550 @cindex Závorky, naskládání
551 @cindex Naskládání závorek
554 Již jste při psaní vstupního souboru pro LilyPond poznali
555 četné různé druhy závorek a staveb na způsob závorek. Tyto
556 se řídí různými pravidly, která mohou zpočátku působit
557 matoucím dojmem. Předtím než budou představena přesná pravidla,
558 pojďme si tyto různé druhy závorek a staveb na způsob závorek
561 @c attempt to force this onto a new page
563 @multitable @columnfractions .3 .7
564 @headitem Druh závorek
566 @item @code{@{ .. @}}
567 @tab Uzavírá postupnou část hudby
569 @tab Uzavírá noty jednoho akordu
570 @item @code{<< .. >>}
571 @tab Uzavírá souběžné hudební výrazy
573 @tab Označuje začátek a konec obloučku
574 @item @code{\( .. \)}
575 @tab Označuje začátek a konec frázovacího obloučku
577 @tab Označuje začátek a konec ručně vytvořeného trámce
580 Dodatečně by snad měly být ještě dále zmíněny některé další
581 konstrukce, které noty ať už jakkoli spojují:
582 ligatury (označované vlnovkou @code{~}),
583 trioly (psané jako @code{\times x/y @{..@}}) und
584 ozdoby (poznamenávané jako @code{\grace@{..@}}).
586 Mimo LilyPond vyžaduje běžné používání závorek,
587 aby byly jejich odpovídající druhy správně seskládány,
588 jako je tomu například tady @code{<< [ @{ ( .. ) @} ] >>}. Uzavírající
589 závorky přitom přicházejí v obráceném pořadí k
590 otevírajícím závorkám. Toto je také v LilyPondu
591 @strong{nutnost} pro ony tři druhy závorek, jež byly v hořejší
592 tabulce popsány slovem @q{uzavírá} -- musí být správně
594 Nicméně zbývající stavby na způsob závorek (v tabulce popsány
595 slovem @q{označuje}), ligatury a trioly
596 bezpodmínečně s jinými závorkami nebo stavbami na způsob závorek
597 seskládány být čistě @strong{nemusí}. Vlastně také ani nejsou nějakými
598 závorkami v tom smyslu, že by něco svíraly, nýbrž mnohem více
599 jsou ukazateli, na kterém místě určitý hudební předmět
602 Tak tedy může například takový frázovací oblouček začínat před
603 ručně vloženým trámcem, a přece končit již před jeho koncem.
604 Toto sice může z hudebního pohledu dávat málo smyslu, ale v LilyPondu
607 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,relative=2]
608 { g8\( a b[ c b\) a] g4 }
611 Ve všeobecnosti se dá říct, že mohou být různé druhy závorek,
612 staveb na způsob závorek, legatových obloučků,
613 triol a ozdob libovolně dávány dohromady.
614 Následující příklad ukazuje trámec, který sahá až k triole
615 (řádek 1), ligaturu, která rovněž dosahuje k triole
616 (řádek 2), trámec a ligaturu sahající k triole,
617 oblouček, který běží přes dvě trioly, jakož i frázovací
618 oblouček, který začíná u trioly (řádky 3 a 4).
620 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
622 r16[ g \tuplet 3/2 { r16 e'8] }
623 g16( a \tuplet 3/2 { b16 d) e' }
624 g8[( a \tuplet 3/2 { b8 d') e'~] } |
625 \tuplet 5/4 { e'32\( a b d' e' } a'4.\)
630 @node Hlasy obsahují noty
631 @section Hlasy obsahují noty
632 @translationof Voices contain music
634 Zpěváci potřebují ke zpívání hlasy, a LilyPond je potřebuje také:
635 ve skutečnosti jsou všechny noty pro všechny nástroje zapsány v
636 v notovém zápisu uvnitř hlasů. Hlas je v LilyPondu
637 tím nejzákladnějším pojmem.
641 * Přesně vyjádřené začátky hlasů::
646 @subsection Slyším hlasy
647 @translationof I'm hearing Voices
653 @cindex Voice context
654 @cindex context, Voice
655 @cindex Prostředí hlasu
656 @cindex Prostředí, hlas
657 @cindex Současné noty
658 @cindex Hlasy proti akordům
659 @cindex Akordy proti hlasům
660 @cindex Noty současně
662 Nejnižší, nejzákladnější a nejvnitřnější úrovně v LilyPondovském notovém
663 zápisu jsou nazvány @qq{Voice context} (prostředí hlasu) nebo také jen @qq{Voice}
664 (hlas). Hlasy jsou v jiných notačních programech někdy označovány
665 jako @qq{layer} (úroveň).
667 Skutečně je úroveň hlasu tou jedinou, která opravdu může obsahovat
668 noty. Pokud není otevřeně vytvořeno žádné prostředí hlasu,
669 je jedno vytvořeno automaticky, jak to bylo ukázáno na začátku
670 této kapitoly. Některé nástroje, jako je tomu například u hoboje, mohou
671 zároveň zahrát jen jednu notu. Noty pro takové nástroje jsou jednohlasé
672 a potřebují jen jeden hlas. Nástroje, které současně dokáží zahrát
673 více not, jako klavír, naproti tomu často potřebují více
674 hlasů, aby mohly popsat různé současně zaznívající noty
675 s často rozdílnými rytmy.
677 Jeden hlas přirozeně může v jednom akordu obsahovat více not
678 -- takže kdy přesně je potřeba více hlasů? Podívejme se nejprve na
679 tento příklad se čtyřmi akordy:
681 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
684 <d' g>4 <d fis> <d a'> <d g>
688 To lze vyjádřit tak, že se pro ukázání akordů použijí jednoduché špičaté
689 závorky @code{< ... >}. A pro to je potřeba jen jednoho
690 hlasu. Ale předpokládejme, že by Fis bylo vlastně osminovou
691 notou, kterou následuje osminová nota G (jako průchodný tón
692 k A)? Zde máme dvě noty, které začínají ve stejnou dobu,
693 ale mají rozdílné doby trvání: čtvrťová nota D a osminová nota
694 Fis. Jak by je šlo zapsat? Jako akord je napsat nejde,
695 protože v jednom akordu musejí mít všechny noty stejnou
696 délku. Ani nemohou být zapsány jako po sobě jdoucí noty,
697 neboť začínají v ten samý čas. V takovém případě tedy potřebujeme dva
700 Jak se to ale vyjádří v LilyPondovské skladbě?
705 Nejjednodušším způsobem, jak provést zápis částí s více než jedním hlasem
706 na osnovu, je hlasy zapsat za sebou (pokaždé se závorkami
707 @code{@{ ... @}}), a pak je souběžně spojit špičatými závorkami
708 (@code{<<...>>}). Obě části ještě dodatečně musejí být jedna od druhé
709 odděleny dvěma zpětnými lomítky (@code{\\}),
710 aby byly rozpoznány jako dva různé hlasy. Bez těchto oddělovačů by
711 byly zapsány jako jeden hlas. Tato technika je obzvláště vhodná, když
712 se jedná o noty, které jsou jako hudba především jednohlasé,
713 v nichž se ale příležitostně sem tam vyskytují místa, která jsou
716 Takto to vypadá, když jsou akordy rozděleny do dvou hlasů
717 a k průchodnému tónu je ještě přidán legatový oblouček:
719 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
722 % Voice = "1" Voice = "2"
723 << { g'4 fis8( g) a4 g } \\ { d4 d d d } >>
727 Všimněte si, že nožičky druhého hlasu nyní ukazují dolů.
729 Tady je jiný jednoduchý příklad:
731 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,relative=2]
733 % Voice = "1" Voice = "2"
734 << { r4 g g4. a8 } \\ { d,2 d4 g } >>
735 << { bes4 bes c bes } \\ { g4 g g8( a) g4 } >>
736 << { a2. r4 } \\ { fis2. s4 } >>
739 Není nutné používat pro každý takt vlastní stavbu
740 @code{<< \\ >>}. U hudby s jen málo notami na takt to může
741 zdrojový soubor udělat čitelnějším, ale když se v jednom taktu vyskytuje
742 mnoho not, může být lepší napsat každý hlas odděleně,
745 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
748 \relative { % Voice = "1"
753 \relative { % Voice = "2"
761 Tento příklad má jen dva hlasy, ale stejné stavby lze použít,
762 když máme tři nebo více hlasů, tak, že přidáme více oddělovačů,
765 Hlasová prostředí nesou názvy @code{"1"}, @code{"2"} atd. V každém
766 z těchto prostředí je nastaven svislý směr nožiček, legatových obloučků,
767 ligatur, značek pro dynamiku atd. tak, jak se patří.
769 @lilypond[quote,verbatim]
770 \new Staff \relative {
773 % Voice = "1" Voice = "2" Voice = "3"
774 << { g4 f e } \\ { r8 e4 d c8~ } >> |
775 << { d2 e } \\ { c8 b16 a b8 g~ 2 } \\ { s4 b c2 } >> |
779 Tyto hlasy jsou všechny odděleny od hlavního hlasu, který obsahuje noty
780 mimo stavbu @code{<< .. >>}. Pojmenujme ji
781 @emph{souběžná stavba}. Ligatury a legatové obloučky
782 mohou dohromady spojovat pouze noty uvnitř těchže hlasů a nemohou tedy
783 přesahovat do souběžné stavby a ze souběžné stavby. Obráceně platí,
784 že současné hlasy z vlastní souběžné stavby ve stejné notové osnově
785 jsou týmiž hlasy. Na všechny souběžné stavby se vztahují i jiné
786 s prostředím hlasu spojené vlastnosti. Zde je stejný příklad,
787 ale s různými barvami a hlavičkami not pro každý hlas.
788 Všimněte si, že změny v jednom hlasu se nevztahují na jiné hlasy,
789 ale nadále trvají v tomtéž hlase a jsou v něm přítomny ještě později.
790 Všimněte si také, že spojené noty mohou být rozděleny přes stejný hlas
791 do dvou staveb, jak je to ukázáno zde na modrém trojúhelníkovém hlase.
793 @lilypond[quote,verbatim]
794 \new Staff \relative {
823 @funindex \voiceOneStyle
824 @funindex \voiceTwoStyle
825 @funindex \voiceThreeStyle
826 @funindex \voiceFourStyle
827 @funindex \voiceNeutralStyle
829 Příkazy @code{\voiceXXXStyle} jsou tu především k tomu, aby se používaly
830 v vzdělávacích dokumentech, jako je tento.
831 Mění barvu notové hlavičky, nožičky a trámce, a dodatečně
832 podobu notové hlavičky, takže se hlasy dají snadno od sebe
833 rozlišit. První hlas je nastaven jako červený kosočtverec,
834 druhý hlas je nastaven jako modrý trojúhelník, třetí hlas je
835 nastaven jako zelený kruh s křížkem a čtvrtý hlas (který tu použit
836 není) má tmavěčervený kříž. @code{\voiceNeutralStyle} (zde také
837 není použit) změny vrací zpět na výchozí styl. Později bude
838 ukázáno, jak mohou být příkazy, jako je tento, vytvářeny samotným
839 uživatelem. Podívejte se také na @ref{Viditelnost a barva předmětů} a
840 @ref{Použití proměnných pro ladění}.
842 @cindex Vícehlasost a relativní notační režim
843 @cindex Relativní notační režim a vícehlasost
845 Vícehlasost nemění vztahy not uvnitř bloku
846 @code{\relative}. Každá nota je nadále počítána ve vztahu k
847 předchozí notě, nebo poměrně k první notě předchozího
848 akordu. Tak například zde je spočítáno
851 \relative c' @{ NoteA << < NoteB NoteC > \\ NoteD >> NoteE @}
855 @code{NoteB} se zřetelem na @code{NoteA} @*
856 @code{NoteC} se zřetelem na @code{NoteB}, ne @code{noteA}; @*
857 @code{NoteD} se zřetelem na @code{NoteB}, ne @code{NoteA} nebo
859 @code{NoteE} se zřetelem na @code{NoteD}, ne @code{NoteA}.
861 Jinou možností je umístit příkaz @code{\relative} na začátek
862 před každý hlas. To se nabízí, když jsou hlasy od sebe ve větší
863 vzdálenosti. Může to být, když jsou noty v hlasech
864 široce odděleny, přehlednější.
867 \relative c' @{ NoteA ... @}
869 \relative c'' @{ < NoteB NoteC > ... @}
871 \relative g' @{ NoteD ... @}
873 \relative c' @{ NoteE ... @}
876 Pojďme konečně rozebrat hlasy ve složitějším kuse hudby.
877 Zde jsou noty prvních dvou taktů Chopinových
878 @notation{Deux Nocturnes}, Op. 32. Tento příklad bude později použit
879 v této a další kapitole, aby na něm byly názorně ukázány různé techniky,
880 jak vytvářet noty. Proto si na tomto místě v kódu nevšímejte čehokoli,
881 co by vám přišlo záhadné, a soustřeďte se jen na noty
882 a hlasy. Složitější věci budou vysvětleny v pozdějších částech.
884 @c The following should appear as music without code
885 @lilypond[quote,ragged-right]
886 \new Staff \relative {
895 % Ignore these for now - they are explained in Ch 4
896 \once \override NoteColumn.force-hshift = #0
898 \once \override NoteColumn.force-hshift = #0.5
906 Směr nožičky se často používá k tomu, aby se ukázala souvislost
907 dvou souběžných melodií. Zde ukazují nožičky všech horních
908 not nahoru a nožičky všech dolních not dolů.
909 To je první známkou toho, že je potřeba více než jeden
912 Ale skutečná nezbytnost více hlasů nadejde teprve tehdy,
913 když současně zaznívají různé noty, které začínají ve stejnou dobu,
914 mají rozdílné doby trvání. Podívejte se na noty, jež začínají na
915 třetí době prvního taktu. As je tečkovaná čtvrťová nota,
916 F je čtvrťová nota a Des je půlová nota. Nemohou být
917 zapsány jako akord, protože všechny noty jednoho akordu
918 mají stejnou dobu trvání. Nemohou být ale zapsány ani jako jdoucí po sobě,
919 protože musí začínat v tutéž dobu. Tato část taktu
920 potřebuje tři hlasy, a běžně se zapisují tři hlasy
921 pro celý takt, jak je to vidět na příkladu níže;
922 kde jsou použity různé hlavičky not a barvy pro různé
923 hlasy. Ještě jednou: Zdrojový kód pro tento příklad bude později
924 vysvětlen znovu, proto si nevšímejte ničeho, čemu zde nemůžete
927 @c The following should appear as music without code
928 @c The three voice styles should be defined in -init
929 @lilypond[quote,ragged-right]
930 \new Staff \relative {
941 \\ % No Voice three (we want stems down)
944 % Ignore these for now - they are explained in Ch 4
945 \once \override NoteColumn.force-hshift = #0
947 \once \override NoteColumn.force-hshift = #0.5
955 Pokusme se tedy tyto noty zapsat od začátku. Jak je zde
956 vidět, je tu obsaženo několik potíží. Začneme, jak jsme
957 se to naučili, pomocí konstrukcí @code{<< \\ >>},
958 kterou zapíšeme tři hlasy prvního taktu:
960 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
961 \new Staff \relative {
964 { c''2 aes4. bes8 } \\ { aes2 f4 fes } \\ { <ees c>2 des }
971 @cindex Nožička nahoru
972 @cindex Notová nožička, Směr
973 @cindex Směr notové nožičky
974 @cindex Hlasy a směr notové nožičky
975 @cindex Směr notové nožičky ve hlasech
977 Směr notové nožičky je přiřazen automaticky; hlasy s lichým
978 číslem nesou nožičky nahoru, sudé mají nožičky dolů. Nožičky
979 pro hlasy 1 a 2 jsou správně, ale nožičky třetího hlasu
980 by v tomto příkladu měly vlastně ukazovat dolů. Můžeme to opravit
981 jednoduše tak, že vypustíme třetí hlas, přeskočíme jej a noty
982 umístíme do čtvrtého hlasu. To se udělá jednoduše přidáním
985 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
986 \new Staff \relative {
992 \\ % Omit Voice three
1001 Vidíme, že se tím mění směr nožiček, ale ukazuje se jiný
1002 problém, na který se někdy při více hlasech narazí:
1003 Nožičky not jednoho hlasu se mohou střetávat s nožičkami jiného hlasu.
1004 LilyPond dovoluje notám různých hlasů, aby se nacházely ve
1005 stejné svislé poloze, za předpokladu že nožičky ukazují v opačných
1006 směrech, a třetí a čtvrtý hlas pak umísťuje tak, aby pokud možno
1007 k vzájemnému střetu nedocházelo. Obvykle to pracuje
1008 dobře, ale v tomto případě jsou noty nejnižšího hlasu
1009 zřetelně nedobře umístěny. LilyPond nabízí několik různých způsobů,
1010 jak vodorovnou polohu not přizpůsobit. Nejsme však ještě tak daleko,
1011 abychom tyto funkce mohli použít. Proto
1012 tento problém odložíme na později; viz vlastnost @code{force-hshift} v
1013 @ref{Oprava překrývajících se not}.
1017 Notace: @ruser{Více hlasů}.
1020 @node Přesně vyjádřené začátky hlasů
1021 @subsection Přesně vyjádřené začátky hlasů
1022 @translationof Explicitly instantiating voices
1028 @funindex \voiceThree
1029 @funindex voiceThree
1030 @funindex \voiceFour
1034 @funindex \new Voice
1035 @cindex Vytvoření prostředí hlasu
1036 @cindex Prostředí hlasu, vytvoření
1038 Prostředí hlasů lze vytvářet i ručně uvnitř bloku @code{<< >>}
1039 pro vytvoření vícehlesé hudby. Pomocí příkazů @code{\voiceOne} až
1040 @code{\voiceFour} lze ke každému hlasu přidat odpovídající chování
1041 svislého posunu a požadované směry nožiček, legatové obloučky
1042 a jiné předměty. V delších notových zápisech je tento způsob čistší,
1043 protože dovoluje, aby byly hlasy odděleny a aby se jim daly
1046 Stavba @code{<< \\ >>}, kterou jsme použili v předchozím
1052 << @{ e'4 f g a @} \\ @{ c,4 d e f @} >>
1062 \new Voice = "1" @{ \voiceOne \relative @{ e'4 f g a @} @}
1063 \new Voice = "2" @{ \voiceTwo \relative @{ c'4 d e f @} @}
1067 Obojí výše by vytvořilo následující notový obraz:
1069 @c The following example should not display the code
1070 @lilypond[ragged-right,quote]
1072 \new Voice = "1" { \voiceOne \relative { e'4 f g a } }
1073 \new Voice = "2" { \voiceTwo \relative { c'4 d e f } }
1077 @cindex Hlasy, sloučení více do jednoho
1078 @cindex Obnovení jednoho hlasu
1080 Příkazy @code{\voiceXXX} nastavuje směr nožiček, legata
1081 ligatury, artikulace, textové poznámky, tečkování tečkovaných not
1082 a prstoklady. @code{\voiceOne} a @code{\voiceThree} nechají tyto
1083 předměty ukazovat nahoru, @code{\voiceTwo} a @code{\voiceFour} je
1084 naproti tomu nechají ukazovat dolů. Tyto příkazy rovněž vytvářejí
1085 vodorovný posun pro každý hlas, když se vyžaduje vyvarování se
1086 střetům notových hlaviček. Příkaz @code{\oneVoice} nastavení vrací
1087 na obvyklou hodnotu pro jeden hlas.
1089 Podívejme se na některých jednoduchých příkladech, jaký přesně
1090 mají příkazy @code{\oneVoice}, @code{\voiceOne} a @code{voiceTwo}
1091 účinek na text, obloučky a označení dynamiky:
1093 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1095 % Default behavior or behavior after \oneVoice
1096 c'4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c |
1100 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1103 c'4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c |
1105 c,4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c |
1109 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1112 c'4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c |
1114 c,4 d8~ 8 e4( f | g4 a) b-> c |
1118 Nyní se podívejme na tři různé způsoby zápisu té samé pasáže
1119 vícehlasé hudby, z nichž každý má své výhody za jiných
1120 okolností. Použijeme k tomu příklad z předchozí části.
1122 Výraz, který se vyskytuje přímo uvnitř @code{<< >>}, náleží
1123 hlavnímu hlasu (ale všimněte si @strong{not} ve stavbě @code{<< \\ >>}).
1124 Toto je užitečné, když se objeví dodatečné hlasy, zatímco hlavní hlas pokračuje.
1125 Zde je lepší verze našeho příkladu z předchozí části. Hlavičky not ve
1126 tvaru červeného diamantu ukazují, že se hlavní hlas nachází v prostředí
1127 jednotlivého hlasu. Tím se může frázovací oblouček malovat nad ně.
1129 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1130 \new Staff \relative {
1132 % The following notes are monophonic
1134 % Start simultaneous section of three voices
1136 % Continue the main voice in parallel
1137 { g4 f e | d2 e) | }
1138 % Initiate second voice
1140 % Set stems, etc., down
1142 r8 e4 d c8~ | 8 b16 a b8 g~ 2 |
1144 % Initiate third voice
1146 % Set stems, etc, up
1154 @cindex Vnoření hudebních výrazů
1155 @cindex Verschachteln von gleichzeitigen Ausdrücken
1156 @cindex Výrazy, vnoření
1157 @cindex Hlasy, dočasné
1158 @cindex Hlasy, vnoření
1159 @cindex Vnoření hlasů
1160 @cindex Dočasné hlasy
1162 Hlouběji vnořené vícehlasé stavby jsou možné, a pokud se
1163 hlas objeví jen krátce, může to být přirozenější způsob
1166 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1167 \new Staff \relative {
1170 { g4 f e | d2 e2) | }
1175 { c8 b16 a b8 g~ 2 | }
1186 @cindex Noty držící místo
1187 @cindex Neviditelné noty
1190 Tento způsob krátkodobého vnoření nových hlasů je užitečný,
1191 když jsou vícehlasé jen malé části hudby. Ale když je vícehlasá celá
1192 osnova, je většinou jasnější použití více hlasů v celé osnově. Tady
1193 se dají místa, kde se hlas nevyskytuje, přeskočit pomocí neviditelných not,
1196 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1197 \new Staff \relative <<
1198 % Initiate first voice
1201 c'16^( d e f g4 f e | d2 e) |
1203 % Initiate second voice
1205 % Set stems, etc, down
1207 s4 r8 e4 d c8~ | 8 b16 a b8 g~ 2 |
1209 % Initiate third voice
1211 % Set stems, etc, up
1218 @subsubheading Notové sloupce
1220 @cindex Notové sloupce
1221 @cindex Notové střety
1222 @cindex Svislé umístění
1223 @cindex Příkazy shift
1224 @cindex Posunutí not
1228 @funindex \shiftOnnn
1234 Hustě zapisované noty v akordu, nebo noty vyskytující se ve stejnou
1235 dobu ale v různých hlasech, jsou uspořádány do dvou, někdy i do více,
1236 sloupců, aby se zabránilo překrytí hlaviček not. Označují se jako
1237 notové sloupce. Každý hlas má svůj vlastní sloupec, a příkaz pro posun
1238 závislý na hlase (ang. shift) se na notový sloupec použije, jestliže
1239 by jinak došlo ke střetu. To ukazuje příklad výše. Ve druhém taktu
1240 je C druhého hlasu posunuto doprava, ve vztahu k D v prvním hlasu, a
1241 v posledním akordu je C v třetím hlasu posunuto doprava, ve vztahu
1244 Příkazy @code{\shiftOn}, @code{\shiftOnn}, @code{\shiftOnnn} a
1245 @code{\shiftOff} určují stupeň, k němuž se mají noty a akordy
1246 hlasu posunout, když se nedá vyhnout střetu jinak. Ve výchozím
1247 nastavení se vnější hlasy nastavují (obyčejně jde o hlasy
1248 jedna a dva) tak, že mají stanoveno @code{\shiftOff}, zatímco pro
1249 vnitřní hlasy (tři a čtyři) je stanoveno @code{\shiftOn}.
1250 Když se použije posunutí, posunou se hlasy jedna a tři doprava
1251 a hlasy dva a čtyři doleva.
1253 @code{\shiftOnn} a @code{\shiftOnnn} stanovují další úrovně posunu,
1254 které mohou být stanoveny krátkodobě kvůli vyřešení střetů
1255 ve složitých situacích. Podívejte se také na @ref{Příklady ze života}.
1257 Notový sloupec může obsahovat jen jednu notu (nebo jeden akord) hlasu
1258 s nožičkami nahoru a jednu notu (nebo jeden akord) hlasu
1259 s nožičkami dolů. Pokud jsou na témže místě umístěny noty dvou hlasů,
1260 které mají své nožičky v tomtéž směru, a u obou hlasů není žádný
1261 posun, nebo je stanoven stejný posun, je vydáno hlášení o chybě
1262 @qq{Příliš mnoho střetávajících se notových sloupců}.
1266 Notace: @ruser{Více hlasů}.
1270 @subsection Hlasy a zpěvy
1271 @translationof Voices and vocals
1273 Notový zápis vokální hudby má své vlastní obtíže, je totiž
1274 potřeba spojení dvou výrazů: not a textu.
1275 Pozor: Textu písně se v angličtině říká @qq{lyrics}.
1278 @funindex \new Lyrics
1282 @cindex Prostředí text písně, vytvoření
1283 @cindex Text písně, spojení s notami
1285 Již jste viděli příkaz @code{\addlyrics@{@}}, s nímž lze
1286 dobře vytvářet jednoduché osnovy. Tento způsobem je ale docela
1287 omezený. U složitějších not se musí text písně začít novým prostředím
1288 @code{Lyrics} (pomocí příkazu @code{\new Lyrics}) a přesně
1289 spojit text s notami určitého hlasu příkazem @code{\lyricsto@{@}} tak, že
1290 se použije označení přiřazené hlasu.
1292 @lilypond[quote,verbatim]
1294 \new Voice = "one" {
1298 c''4 b8. a16 | g4. f8 | e4 d | c2 |
1301 \new Lyrics \lyricsto "one" {
1302 No more let | sins and | sor -- rows | grow. |
1307 Všimněte si, že text k notám může být spojen jedině s prostředím
1308 @code{Voice}, @emph{ne} s prostředím @code{Staff}. V tomto
1309 případě je také nutné přesně vytvořit prostředí osnovy @code{Staff}
1310 a hlasu @code{Voice}, aby všechno fungovalo.
1312 @cindex Text písně a trámce
1313 @cindex Text a trámce
1314 @cindex Trámce a text
1315 @funindex \autoBeamOff
1316 @funindex autoBeamOff
1318 Automatické trámce, jež LilyPond používá ve výchozím nastavení, pracují
1319 dobře pro instrumentální hudbu, ale ne tak dobře v případě hudby s textem,
1320 kde se trámce nepožadují buď vůbec, nebo se jich užívá na ukázání
1321 melismat v textu písně. V příkladu výše se používá příkaz
1322 @code{\autoBeamOff} k vypnutí automatických trámců (ang. beam).
1324 @funindex \new ChoirStaff
1325 @funindex \lyricmode
1326 @funindex ChoirStaff
1328 @cindex Vokální notový zápis, stavba
1329 @cindex Sborový notový zápis, stavba
1331 Chceme použít dřívější příklad @notation{Judas Maccabæus}
1332 na znázornění těchto průžných technik pro texty písní. Příklad
1333 byl předělán tak, aby se teď dosadily proměnné, aby byl oddělen
1334 text a noty od stavby notového zápisu. Byla dodatečně přidána
1335 závorka sborového notového zápisu. Text písně se musí zadat s
1336 @code{\lyricmode}, aby byl vykládán jako text a
1339 @lilypond[quote,verbatim]
1340 global = { \key f \major \time 6/8 \partial 8 }
1342 SopOneMusic = \relative {
1343 c''8 | c8([ bes)] a a([ g)] f | f'4. b, | c4.~ 4
1345 SopOneLyrics = \lyricmode {
1346 Let | flee -- cy flocks the | hills a -- dorn, __
1348 SopTwoMusic = \relative {
1349 r8 | r4. r4 c'8 | a'8([ g)] f f([ e)] d | e8([ d)] c bes'
1351 SopTwoLyrics = \lyricmode {
1352 Let | flee -- cy flocks the | hills a -- dorn,
1358 \new Voice = "SopOne" {
1362 \new Lyrics \lyricsto "SopOne" {
1367 \new Voice = "SopTwo" {
1371 \new Lyrics \lyricsto "SopTwo" {
1379 Toto je základní stavba pro všechny notové zápisy sboru. Je
1380 možné přidat více velkých osnov, když jsou potřeba. Ke každé
1381 velké osnově je možné přidat více hlasů, je možné přidat více
1382 slok k textu, a konečně lze proměnné rychle přesunout do
1383 vlastního souboru, když by se staly příliš dlouhými.
1385 @cindex Chorálová notace
1386 @cindex Notace hymnu
1387 @cindex Notový zápis SATB
1390 @cindex Choral s více slokami
1392 Zde příklad prvního řádku chorálu se čtyřmi slokami
1393 pro smíšený sbor. V tomto případě je text pro všechny
1394 čtyři hlasy stejný. Všimněte si, jak se dosazují proměnné,
1395 aby od sebe oddělily obsah (noty a text) a formu (notový
1396 zápis). Byla dosazena proměnné, aby přijala prvky,
1397 které se objevují na obou, osnovách, totiž druh taktu a
1398 tóninu. Taková proměnná se často označuje @qq{global}.
1400 @lilypond[quote,verbatim]
1401 keyTime = { \key c \major \time 4/4 \partial 4 }
1403 SopMusic = \relative { c'4 | e4. e8 g4 g | a4 a g }
1404 AltoMusic = \relative { c'4 | c4. c8 e4 e | f4 f e }
1405 TenorMusic = \relative { e4 | g4. g8 c4. b8 | a8 b c d e4 }
1406 BassMusic = \relative { c4 | c4. c8 c4 c | f8 g a b c4 }
1409 \lyricmode { E -- | ter -- nal fa -- ther, | strong to save, }
1411 \lyricmode { O | Christ, whose voice the | wa -- ters heard, }
1413 \lyricmode { O | Ho -- ly Spi -- rit, | who didst brood }
1415 \lyricmode { O | Tri -- ni -- ty of | love and pow'r }
1421 \new Voice = "Sop" { \voiceOne \keyTime \SopMusic }
1422 \new Voice = "Alto" { \voiceTwo \AltoMusic }
1423 \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseOne }
1424 \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseTwo }
1425 \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseThree }
1426 \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseFour }
1430 \new Voice = "Tenor" { \voiceOne \keyTime \TenorMusic }
1431 \new Voice = "Bass" { \voiceTwo \BassMusic }
1439 Notace: @ruser{Notový zápis zpěvu}.
1442 @node Prostředí a rytci
1443 @section Prostředí a rytci
1444 @translationof Contexts and engravers
1446 Prostředí a rytci (@qq{Stempel}) sind in den vorherigen
1447 Abschnitten schon aufgetaucht; hier wollen wir uns ihnen
1448 nun etwas ausführlicher widmen, denn sie sind sehr
1449 wichtig, um Feineinstellungen in der LilyPond-Notenausgabe
1450 vornehmen zu können.
1453 * Vysvětlení prostředí::
1454 * Vytvoření prostředí::
1455 * Vysvětlení rytců::
1456 * Změna vlastností prostředí::
1457 * Přidání a odstranění rytců::
1460 @node Vysvětlení prostředí
1461 @subsection Vysvětlení prostředí
1462 @translationof Contexts explained
1464 @cindex Kontexte erklärt
1466 Wenn Noten gesetzt werden, müssen viele Elemente zu der Notenausgabe
1468 die im Quellcode gar nicht explizit vorkommen. Vergleichen Sie
1469 etwa den Quellcode und die Notenausgabe des folgenden Beispiels:
1471 @lilypond[quote,verbatim]
1472 \relative { cis''4 cis2. | a4 a2. | }
1475 Der Quellcode ist sehr kurz und knapp, während in der
1476 Notenausgabe Taktlinien, Vorzeichen, ein Schlüssel und
1477 eine Taktart hinzugefügt wurden. Während LilyPond
1478 den Eingabetext @emph{interpretiert}, wird die
1479 musikalische Information von rechts nach links gelesen,
1480 in etwa, wie man eine Partitur von links nach
1481 rechts liest. Während das Programm den Code liest,
1482 merkt es sich, wo sich Taktgrenzen befinden und
1483 für welche Tonhöhen Versetzungszeichen gesetzt werden
1484 müssen. Diese Information muss auf mehreren Ebenen
1485 gehandhabt werden, denn Versetzungszeichen etwa
1486 beziehen sich nur auf ein System, Taktlinien dagegen
1487 üblicherweise auf die gesamte Partitur.
1489 Innerhalb von LilyPond sind diese Regeln und
1490 Informationshappen in @emph{Kontexten} (engl.
1491 contexts) gruppiert. Der @code{Voice} (Stimmen)-Kontext
1492 wurde schon vorgestellt. Daneben
1493 gibt es noch die @code{Staff} (Notensystem-) und
1494 @code{Score} (Partitur)-Kontexte. Kontexte sind
1495 hierarchisch geschichtet um die hierarchische
1496 Struktur einer Partitur zu spiegeln. Ein @code{Staff}-Kontext
1497 kann zum Beispiel viele @code{Voice}-Kontexte beinhalten,
1498 und ein @code{Score}-Kontext kann viele
1499 @code{Staff}-Kontexte beinhalten.
1502 @sourceimage{context-example,5cm,,}
1505 Jeder Kontext hat die Aufgabe, bestimmte Notationsregeln
1506 zu erzwingen, bestimmte Notationsobjekte zu erstellen und
1507 verbundene Elemente zu ordnen. Der @code{Voice}-Kontext
1508 zum Beispiel kann eine Vorzeichenregel einführen und der
1509 @code{Staff}-Kontext hält diese Regel dann aufrecht, um
1510 einzuordnen, ob ein Versetzungszeichen gesetzt werden
1513 Ein anderes Beispiel: die Synchronisation der Taktlinien ist
1514 standardmäßig im @code{Score}-Kontext verankert. Manchmal sollen
1515 die Systeme einer Partitur aber unterschiedliche Taktarten
1516 enthalten, etwa in einer polymetrischen Partitur mit
1517 4/4- und 3/4-Takt. In diesem Fall müssen also die Standardeinstellungen
1518 der @code{Score}- und @code{Staff}-Kontexte verändert werden.
1520 In einfachen Partituren werden die Kontexte implizit erstellt,
1521 und es kann sein, dass Sie sich dessen gar nicht bewusst sind.
1522 Für etwas größere Projekte, etwa mit vielen Systemen, müssen
1523 die Kontexte aber explizit erstellt werden, um sicher zu gehen,
1524 dass man auch wirklich die erwünschte Zahl an Systemen in der
1525 richtigen Reihenfolge erhält. Wenn Stücke mit spezialisierter
1526 Notation gesetzt werden sollen, ist es üblich, die existierenden
1527 Kontexte zu verändern oder gar gänzlich neue zu definieren.
1529 Zusätzlich zu den @code{Score,} @code{Staff} und
1530 @code{Voice}-Kontexten gibt es noch Kontexte, die zwischen
1531 der Partitur- und Systemebene liegen und Gruppen von Systemen
1532 kontrollieren. Das sind beispielsweise der
1533 @code{PianoStaff} und @code{ChoirStaff}-Kontext. Es gibt zusätzlich
1534 alternative Kontexte für Systeme und Stimmen sowie eigene Kontexte
1535 für Gesangstexte, Perkussion, Griffsymbole, Generalbass usw.
1537 Die Bezeichnungen all dieser Kontexte werden von einem oder mehreren
1539 Wörtern gebildet, dabei wird jedes Wort mit einem Großbuchstaben
1540 begonnen und direkt an das folgende ohne Bindestrich oder Unterstrich
1542 @code{GregorianTranscriptionStaff}.
1546 Notationreferenz: @ruser{Vysvětlení prostředí}.
1549 @node Vytvoření prostředí
1550 @subsection Vytvoření prostředí
1551 @translationof Creating contexts
1555 @cindex Neue Kontexte
1556 @cindex Erstellen von Kontexten
1557 @cindex Kontexte, Erstellen
1559 In einer Eingabedatei enthält eine @code{Score}-Umgebung (einen
1561 dem Befehl @code{\score} eingeleitet wird, nur einen einzigen
1562 musikalischen Ausdruck und mit ihm verknüpft eine Ausgabedefinition
1563 (entweder eine @code{\layout}- oder eine @code{\midi}-Umgebung).
1564 Üblicherweise wird der @code{Score}-Kontext automatisch von
1565 LilyPond erstellt, wenn der musikalische Ausdruck interpretiert
1568 Wenn nur ein System vorhanden ist, kann man es ruhig
1569 LilyPond überlassen, auch die @code{Voice}- und @code{Staff}-Kontexte
1570 zu erstellen, aber für komplexere Partituren ist es notwendig,
1571 sie mit einem Befehl zu erstellen. Der einfachste Befehl
1572 hierzu ist @code{\new}. Er wird dem musikalischen Ausdruck
1573 vorangestellt, etwa so:
1576 \new @var{Typ} @var{musikalischer Ausdruck}
1580 wobei @var{Typ} eine Kontextbezeichnung (wie etwa @code{Staff} oder
1581 @code{Voice}) ist. Dieser Befehl erstellt einen neuen Kontext und
1582 beginnt, den @var{muskalischen Ausdruck} innerhalb dieses
1583 Kontexts auszuwerten.
1585 @warning{Der @bs{}@code{new Score}-Befehl sollte nicht benutzt werden,
1586 weil der Partitur-(Score)-Kontext der obersten Ebene
1587 normalerweise automatisch erstellt wird, wenn der musikalische Ausdruck
1588 innerhalb der @code{\score}-Umgebung interpretiert wird. Standard-Werte
1589 von Kontexteigenschaften, die für einen bestimmten @code{Score} gelten
1590 sollen, können innerhalb der @bs{}@code{layout}-Umgebung definiert werden.
1591 Siehe @ref{Změna vlastností prostředí,,změnu vlastností prostředí}.}
1593 Wir haben schon viele explizite Beispiel gesehen, in denen
1594 neue @code{Staff}- und @code{Voice}-Kontexte erstellt wurden, aber
1595 um noch einmal ins Gedächtnis zu rufen, wie diese Befehle benutzt
1596 werden, hier ein kommentiertes Beispiel aus dem richtigen Leben:
1598 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
1599 \score { % start of single compound music expression
1600 << % start of simultaneous staves section
1602 \new Staff { % create RH staff
1605 \new Voice { % create voice for RH notes
1606 \relative { % start of RH notes
1612 \new Staff << % create LH staff; needs two simultaneous voices
1615 \new Voice { % create LH voice one
1617 \relative { % start of LH voice one notes
1618 g8 <bes d> ees, <g c>
1619 g8 <bes d> ees, <g c>
1620 } % end of LH voice one notes
1621 } % end of LH voice one
1622 \new Voice { % create LH voice two
1624 \relative { % start of LH voice two notes
1627 } % end of LH voice two notes
1628 } % end of LH voice two
1629 >> % end of LH staff
1630 >> % end of simultaneous staves section
1631 } % end of single compound music expression
1634 (Beachten Sie, dass wir hier alle Zeilen, die eine neue
1635 Umgebung entweder mit einer geschweiften Klammer (@code{@{})
1636 oder doppelten spitzen Klammern (@code{<<}) öffnen, mit
1637 jeweils zwei Leerzeichen, und die entsprechenden
1638 schließenden Klammern mit der gleichen Anzahl Leerzeichen
1639 eingerückt werden. Dies ist nicht erforderlich, es wird aber
1640 zu einem großen Teil die nicht passenden Klammerpaar-Fehler
1641 eliminieren und ist darum sehr empfohlen. Es macht es
1642 möglich, die Struktur einer Partitur auf einen Blick zu
1643 verstehen, und alle nicht passenden Klammern
1644 erschließen sich schnell. Beachten Sie auch, dass das
1645 untere Notensystem mit eckigen Klammern erstellt wird,
1646 denn innerhalb dieses Systems brauchen wir zwei Stimmen,
1647 um die Noten darzustellen. Das obere System braucht
1648 nur einen einzigen musikalischen Ausdruck und ist deshalb
1649 von geschweiften Klammern umschlossen.)
1651 @cindex Kontexte, Benennung
1652 @cindex Benennung von Kontexten
1654 Der @code{\new}-Befehl kann einem Kontext auch einen
1655 Namen zur Identifikation geben, um ihn von anderen Kontexten des
1656 selben Typs zu unterscheiden:
1659 \new @var{Typ} = @var{Name} @var{musikalischer Ausdruck}
1662 Beachten Sie den Unterschied zwischen der Bezeichnung des
1663 Kontexttyps (@code{Staff}, @code{Voice}, usw.) und dem
1664 Namen, der aus beliebigen Buchstaben bestehen kann
1665 und vom Benutzer frei erfunden werden kann. Zahlen und
1666 Leerzeichen können auch benutzt werden, in dem Fall
1667 muss der Name aber von doppelten Anführungszeichen
1668 umgeben werden, also etwa
1669 @code{\new Staff = "Mein System 1" @var{musikalischer Ausdruck}}.
1671 benutzt, um später auf genau diesen spezifischen Kontext
1672 zu verweisen. Dieses Vorgehen wurde schon in dem Abschnitt
1673 zu Gesangstexten angewandt, siehe @ref{Hlasy a zpěvy,,hlasy a zpěvy}.
1677 Notationsreferenz: @ruser{Vytvoření prostředí}.
1680 @node Vysvětlení rytců
1681 @subsection Vysvětlení rytců
1682 @translationof Engravers explained
1685 @cindex Stempel (Engraver)
1687 Jedes Zeichen des fertigen Notensatzes von LilyPond wird
1688 von einem @code{Engraver} (Stempel) produziert. Es gibt
1689 also einen Engraver, der die Systeme erstellt, einen, der die
1690 Notenköpfe ausgibt, einen für die Hälse, einen für die
1691 Balken usw. Insgesamt gibt es über 120 Engraver! Zum
1692 Glück braucht man für die meisten Partituren nur ein
1693 paar Engraver, und für einfache Partituren muss man eigentlich
1694 überhaupt nichts über sie wissen.
1696 Engraver leben und wirken aus den Kontexten heraus. Engraver
1697 wie der @code{Metronome_mark_engraver}, dessen Aktion
1698 und Ausgabe sich auf die gesamte Partitur bezieht, wirken
1699 in der obersten Kontextebene -- dem @code{Score}-Kontext.
1701 Der @code{Clef_engraver} (Schlüssel-Stempel) und der
1702 @code{Key_engraver} (Vorzeichen-Stempel) finden sich in
1703 jedem @code{Staff}-Kontext, denn unterschiedliche Systeme
1704 könnten unterschiedliche Tonarten und Notenschlüssel
1707 Der @code{Note_heads_engraver} (Notenkopf-Stempel) und der
1708 @code{Stem_engraver} (Hals-Stempel) befinden sich in jedem
1709 @code{Voice}-Kontext, der untersten Kontextebene.
1711 Jeder Engraver bearbeitet die bestimmten Objekte, die mit
1712 seiner Funktion assoziiert sind, und verwaltet die Eigenschaften
1713 dieser Funktion. Diese Eigenschaften, wie etwa die Eigenschaften,
1714 die mit Kontexten assoziiert sind, können verändert werden,
1715 um die Wirkungsweise des Engravers oder das Erscheinungsbild
1716 der von ihm produzierten Elemente in der Partitur zu ändern.
1718 Alle Engraver haben zusammengesetzte Bezeichnung, die aus
1719 den (englischen) Wörtern ihrer Funktionsweise bestehen. Nur
1720 das erste Wort hat einen Großbuchstaben, und die restlichen
1721 Wörter werden mit einem Unterstrich angefügt. Ein
1722 @code{Staff_symbol_engraver} verantwortet also die Erstellung
1723 der Notenlinien, ein @code{Clef_engraver} entscheidet über die
1724 Art der Notenschlüssel und setzt die entsprechenden Symbole; damit
1725 wird gleichzeitig die Referenztonhöhe auf dem Notensystem festgelegt.
1727 Hier die meistgebräuchlichen Engraver mit ihrer Funktion.
1728 Sie werden sehen, dass es mit etwas Englischkenntnissen
1729 einfach ist, die Funktion eines Engravers von seiner Bezeichnung
1732 @multitable @columnfractions .3 .7
1735 @item Accidental_engraver
1736 @tab Erstellt Versetzungszeichen, vorgeschlagene und Warnversetzungszeichen.
1738 @tab Erstellt Balken.
1740 @tab Erstellt Notenschlüssel.
1741 @item Completion_heads_engraver
1742 @tab Teilt Noten in kleiner Werte, wenn sie über die Taktlinie reichen.
1743 @item Dynamic_engraver
1744 @tab Erstellt Dynamik-Klammern und Dynamik-Texte.
1745 @item Forbid_line_break_engraver
1746 @tab Verbietet Zeilenumbrüche, solange ein musikalisches Element aktiv ist.
1748 @tab Erstellt die Vorzeichen.
1749 @item Metronome_mark_engraver
1750 @tab Erstellt Metronom-Bezeichnungen.
1751 @item Note_heads_engraver
1752 @tab Erstellt Notenköpfe.
1754 @tab Erstellt Pausen.
1755 @item Staff_symbol_engraver
1756 @tab Ersetllt die (standardmäßig) fünf Notenlinien des Systems.
1758 @tab Erstellt die Notenhälse und Tremolos mit einem Hals.
1759 @item Time_signature_engraver
1760 @tab Erstellt die Taktartbezeichnung.
1765 Es soll später gezeigt werden, wie die LilyPond-Ausgabe
1766 verändert werden kann, indem die Wirkungsweise der
1767 Engraver beeinflusst wird.
1771 Referenz der Interna: @rinternals{Engravers and Performers}.
1774 @node Změna vlastností prostředí
1775 @subsection Změna vlastností prostředí
1776 @translationof Modifying context properties
1778 @cindex Kontext-Eigenschaften, Verändern
1779 @cindex Eigenschaften von Kontexten
1780 @cindex Verändern von Kontext-Eigenschaften
1786 Kontexte sind dafür verantwortlich, die Werte bestimmter
1787 Kontext-@emph{Eigenschaften} zu speichern. Viele davon
1788 können verändert werden, um die Interpretation der
1789 Eingabe zu beeinflussen und die Ausgabe zu verändern.
1790 Kontexte werden mit dem @code{\set}-Befehl geändert.
1794 \set @var{KontextBezeichnung}.@var{eigenschaftsBezeichnung} = #@var{Wert}
1798 verwendet, wobei @var{KontextBezeichnung} üblicherweise
1800 @code{Staff} oder @code{Voice} ist. Der erste Teil kann auch
1801 ausgelassen werden; in diesem Fall wird der aktuelle
1802 Kontext (üblicherweise @code{Voice}) eingesetzt.
1804 Die Bezeichnung von Kontexten-Eigenschaften besteht
1805 aus zwei Wörtern, die ohne Unterstrich oder Bindestrich
1806 verbunden sind. Alle außer dem ersten werden am Anfang
1807 groß geschrieben. Hier einige Beispiele der gebräuchlichsten
1808 Kontext-Eigenschaften. Es gibt sehr viel mehr.
1810 @c attempt to force this onto a new page
1812 @multitable @columnfractions .25 .15 .45 .15
1813 @headitem eigenschaftsBezeichnung
1818 @tab boolescher Wert
1819 @tab Wenn wahr, werden zusätzliche Auflösungszeichen vor Versetzungszeichen gesetzt.
1820 @tab @code{#t}, @code{#f}
1821 @item currentBarNumber
1823 @tab Setzt die aktuelle Taktnummer.
1826 @tab boolescher Wert
1827 @tab Wenn wahr, werden Legatobögen über und unter die Noten gesetzt.
1828 @tab @code{#t}, @code{#f}
1829 @item instrumentName
1831 @tab Setzt die Instrumentenbezeichnung am Anfang eines Systems.
1832 @tab @code{"Cello I"}
1835 @tab Vergrößert oder verkleinert die Schriftgröße.
1839 @tab Setzt den Text zu Beginn einer Strophe.
1844 Ein boolescher Wert ist entweder wahr (@code{#t})
1845 oder falsch (@code{#f}),
1846 ein Integer eine positive ganze Zahl, ein Real (reelle Zahl) eine positive
1847 oder negative Dezimalzahl, und Text wird in doppelte
1848 Anführungszeichen (Shift+2) eingeschlossen. Beachten Sie
1849 das Vorkommen des Rautenzeichens
1850 (@code{#}) an unterschiedlichen Stellen: als Teil eines
1851 booleschen Wertes vor dem @code{t} oder @code{f}, aber
1852 auch vor einem @emph{Wert} in der
1853 @code{\set}-Befehlskette. Wenn ein boolescher Wert
1854 eingegeben werden soll, braucht man also zwei
1855 Rautenzeichen, z. B. @code{##t}.
1857 @cindex Eigenschaften in Kontexten
1858 @cindex Veränderung von Eigenschaften in Kontexten
1860 Bevor eine Eigenschaft geändert werden kann, muss man wissen,
1861 in welchem Kontext sie sich befindet. Manchmal versteht das
1862 sich von selbst, aber in einigen Fällen kann es zunächst
1863 unverständlich erscheinen. Wenn der falsche Kontext angegeben
1864 wird, wird keine Fehlermeldung produziert, aber die
1865 Veränderung wird einfach nicht ausgeführt.
1866 @code{instrumentName} befindet sich offensichtlich innerhalb
1867 von einem @code{Staff}-Kontext, denn das Notensystem soll
1868 benannt werden. In dem folgenden Beispiel erhält das erste
1869 System korrekt die Instrumentenbezeichnung, das zweite aber
1870 nicht, weil der Kontext ausgelassen wurde.
1872 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
1874 \new Staff \relative {
1875 \set Staff.instrumentName = #"Soprano"
1878 \new Staff \relative {
1879 \set instrumentName = #"Alto" % Wrong!
1885 Denken Sie daran, dass der Standardkontext @code{Voice} ist; in dem
1886 zweiten @code{\set}-Befehl wird also die Eigenschaft @code{instrumentName}
1887 im @code{Voice}-Kontext auf @qq{Alto}, gesetzt, aber weil LilyPond diese
1888 Eigenschaft nicht im @code{Voice}-Kontext vermutet, passiert einfach
1889 gar nichts. Das ist kein Fehler, und darum wird auch keine Fehlermeldung
1892 Ebenso gibt es keine Fehlermeldung, wenn die Kontext-Bezeichnung
1893 falsch geschrieben wird und die Änderung also nicht ausgeführt werden
1894 kann. Tatsächlich kann eine beliebige (ausgedachte) Kontextbezeichnung
1895 mit dem @code{\set}-Befehl eingesetzt werden, genauso wie die, die
1896 wirklich existieren. Aber wenn LilyPond diese Bezeichnung nicht
1897 zuordnen kann, bewirkt der Befehl einfach gar nichts. Manche Editoren,
1898 die Unterstützung für LilyPond-Befehle mitbringen, markieren existierende
1899 Kontextbezeichnungen mit einem Punkt, wenn man mit der Maus darüber
1900 fährt (wie etwa JEdit mit dem LilyPondTool), oder markieren
1901 unbekannte Bezeichnungen anders (wie ConTEXT). Wenn Sie keinen
1902 Editor mit LilyPond-Unterstützung einsetzen, wird empfohlen, die
1903 Bezeichnungen in der Interna-Referenz zu überprüfen: siehe
1904 @rinternals{Tunable context properties}, oder
1905 @rinternals{Contexts}.
1907 Die Eigenschaft @code{instrumentName} wird erst aktiv, wenn sie
1908 in einem @code{Staff}-Kontext gesetzt wird, aber manche Eigenschaften
1909 können in mehr als einem Kontext benutzt werden. Als Beispiel mag die
1910 @code{extraNatural}-Eigenschaft dienen, die zusätzliche Erniedrigungszeichen
1911 setzt. Die Standardeinstellung ist ##t (wahr) in allen Systemen.
1912 Wenn sie nur in einem @code{Staff} (Notensystem) auf ##f (falsch)
1913 gesetzt wird, wirkt sie sich auf alle Noten in diesem System aus. Wird
1914 sie dagegen in der @code{Score}-Umgebung gesetzt, wirkt sich das
1915 auf alle darin enthaltenen Systeme aus.
1917 Das also bewirkt, dass die zusätzlichen Erniedrigungszeichen in einem System
1920 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
1922 \new Staff \relative {
1925 \new Staff \relative {
1926 \set Staff.extraNatural = ##f
1933 während das dazu dient, sie in allen Systemen auszuschalten:
1935 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
1937 \new Staff \relative {
1940 \new Staff \relative {
1941 \set Score.extraNatural = ##f
1947 Ein anderes Beispiel ist die Eigenschaft @code{clefTransposition}:
1948 wenn sie im @code{Score}-Kontext gesetzt wird, ändert sich sofort
1949 der Wert der Oktavierung in allen aktuellen Systemen und wird
1950 auf einen neuen Wert gesetzt, der sich auf alle Systeme auswirkt.
1952 Der gegenteilige Befehl, @code{\unset}, entfernt die Eigenschaft
1953 effektiv wieder von dem Kontext: in den meisten Fällen wird der
1954 Kontext auf ihre Standardeinstellungen zurückgesetzt.
1955 Normalerweise wird aber @code{\unset} nicht benötigt,
1956 denn ein neues @code{\set} erledigt alles, was man braucht.
1958 Die @code{\set}- und @code{\unset}-Befehle könne überall im
1959 Eingabequelltext erscheinen und werden aktiv von dem Moment, an
1960 dem sie auftreten bis zum Ende der Partitur oder bis die Eigenschaft
1961 mit @code{\set} oder @code{\unset} neu gesetzt wird. Versuchen
1962 wir als Beispiel, die Schriftgröße mehrmals zu ändern, was sich unter anderem
1963 auf die Notenköpfe auswirkt. Die Änderung bezieht sich immer auf den Standard,
1964 nicht vom letzten gesetzten Wert.
1966 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
1969 % make note heads smaller
1972 % make note heads larger
1973 \set fontSize = #2.5
1975 % return to default size
1981 Wir haben jetzt gesehen, wie sich die Werte von unterschiedlichen
1982 Eigenschaften ändern lassen. Beachten Sie, dass Integer und
1983 Zahlen immer mit einem Rautenzeichen beginnen, während
1984 die Werte wahr und falsch (mit @code{##t} und @code{##f}
1985 notiert) immer mit zwei Rauten beginnen. Eine Eigenschaft, die
1986 aus Text besteht, muss in doppelte Anführungsstriche gesetzt werden,
1987 auch wenn wir später sehen werden, dass Text auf eine sehr viel
1988 allgemeinere und mächtigere Art mit dem @code{\markup}-Befehl
1989 eingegeben werden kann.
1991 @subsubheading Kontexteigenschaften mit @code{\with} setzen
1995 @cindex Kontexteigenschaft, setzen mit \with
1997 Die Standardwerte von Kontexteigenschaften können zu dem Zeitpunkt
1998 definiert werden, an welchem der Kontext erstellt wird. Manchmal
1999 ist das eine saubere Weise, eine Eigenschaft zu bestimmen, die für
2000 die gesamte Partitur erhalten bleichen soll. Wenn ein Kontext mit
2001 einem @code{\new}-Befehl erstellt wird, können in einer
2002 direkt folgenden @code{\with @{ .. @}}-Umgebung die Eigenschaften
2003 bestimmt werden. Wenn also die zusätzlichen
2004 Auflösungszeichen für eine ganze Partitur gelten sollen, könnte
2008 \new Staff \with @{ extraNatural = ##f @}
2014 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
2020 \new Staff \with { extraNatural = ##f } {
2028 Eigenschaften, die auf diese Arte gesetzt werden, können immer noch
2029 dynamisch mit dem @code{\set}-Befehl geändert werden und mit
2030 @code{\unset} auf ihre Standardeinstellungen zurückgesetzt werden,
2031 wie sie vorher in der @code{\with}-Umgebung definiert wurden.
2033 @cindex Schriftgröße, Standardeinstellung
2034 @cindex fontSize (Schriftgröße), Standardeinstellung
2036 Wenn also die @code{fontSize}-Eigenschaft in einer @code{\with}-Umgebung
2037 definiert wird, wird der Standardwert für die Schriftgröße
2038 festgelegt. Wenn dieser Wert später mit @code{\set} verändert
2039 wird, kann dieser neue Standardwert mit dem Befehl
2040 @code{\unset fontSize} wieder erreicht werden.
2042 @subsubheading Kontexteigenschaften mit @code{\context} setzen
2044 @cindex Kontexteigenschaften, mit \context setzen
2045 @cindex Eigenschaften von Kontexten, mit \context setzen
2049 Die Werte von Kontext-Eigenschaften können in @emph{allen} Kontexten
2050 eines bestimmten Typs (etwa alle @code{Staff}-Kontexte)
2051 gleichzeitig mit einem Befehl gesetzt werden. Der Kontext wird
2052 spezifiziert, indem seine Bezeichnung benutzt wird, also etwa
2053 @code{Staff}, mit einem Backslash davor: @code{\Staff}. Der Befehl
2054 für die Eigenschaft ist der gleiche, wie er auch in der
2055 @code{\with}-Konstruktion benutzt wird, wie oben gezeigt. Er wird in
2056 eine @code{\context}-Umgebung eingebettet, welche wiederum innerhalb
2057 von einer @code{\layout}-Umgebung steht. Jede @code{\context}-Umgebung
2058 wirkt sich auf alle Kontexte dieses Types aus, welche sich in der
2059 aktuellen Partitur befinden (d. h. innerhalb einer @code{\score}-
2060 oder @code{\book}-Umgebung). Hier ist ein Beispiel, wie man diese
2063 @lilypond[verbatim,quote]
2079 Wenn die Veränderung der Eigenschaft sich auf alle Systeme einer
2080 @code{score}-Umgebung beziehen soll:
2082 @lilypond[quote,verbatim]
2098 \Score extraNatural = ##f
2105 Kontext-Eigenschaften, die auf diese Weise gesetzt werden, können für
2106 bestimmten Kontexte überschrieben werden, indem die
2107 @code{\with}-Konstruktion eingesetzt wird, oder mit @code{\set}-Befehlen
2108 innerhalb der aktuellen Noten.
2113 @ruser{Die Standardeinstellungen von Kontexten ändern},
2114 @ruser{Der set-Befehl}.
2116 Referenz der Interna:
2117 @rinternals{Contexts},
2118 @rinternals{Tunable context properties}.
2121 @node Přidání a odstranění rytců
2122 @subsection Přidání a odstranění rytců
2123 @translationof Adding and removing engravers
2125 @cindex Engraver, Hinzufügen von
2126 @cindex Engraver, Entfernen von
2127 @cindex Hinzufügen von Engravern
2128 @cindex Entfernen von Engravern
2135 Wir haben gesehen, dass jeder Kontext eine Anzahl an Engravern
2136 (Stempeln) beinhaltet, von denen ein jeder einen bestimmten
2137 Teil des fertigen Notensatzes produziert, wie z. B. Taktlinien,
2138 Notenlinien, Notenköpfe, Hälse usw. Wenn ein Engraver aus
2139 einem Kontext entfernt wird, kann er seine Objekte nicht
2140 länger produzieren. Das ist eine eher grobe Methode, die
2141 Notenausgabe zu beeinflussen, aber es kann von großem
2145 @subsubheading Einen einzelnen Kontext verändern
2147 Um einen Engraver von einem einzelnen Kontext zu entfernen,
2148 wir der @code{\with}-Befehl eingesetzt, direkt hinter
2149 den Befehl zur Kontext-Erstellung geschrieben, wie
2150 in dem vorigen Abschnitt gezeigt.
2152 Als ein Beispiel wollen wir das Beispiel aus dem letzten
2153 Abschnitt produzieren, aber die Notenlinien entfernen. Erinnern
2154 Sie sich, dass die Notenlinien vom @code{Staff_symbol_engraver}
2157 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
2159 \remove "Staff_symbol_engraver"
2163 \set fontSize = #-4 % make note heads smaller
2165 \set fontSize = #2.5 % make note heads larger
2167 \unset fontSize % return to default size
2172 @cindex Ambitus-Engraver
2174 Engraver können auch zu einem bestimmten
2175 Kontext hinzugefügt werden. Dies geschieht
2178 @code{\consists @var{Engraver_bezeichnung}}
2181 welcher auch wieder innerhalb der @code{\with}-Umgebung
2182 gesetzt wird. Einige Chorpartituren zeigen einen
2183 Ambitus direkt zu Beginn der ersten Notenzeile, um
2184 den Stimmumfang des Stückes anzuzeigen, siehe auch
2185 @rglos{ambitus}. Der Ambitus wird vom
2186 @code{Ambitus_engraver} erstellt, der normalerweise
2187 in keinem Kontext enthalten ist. Wenn wir
2188 ihn zum @code{Voice}-Kontext hinzufügen, errechnet
2189 er automatisch den Stimmumfang für diese einzelne Stimme
2192 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
2195 \consists "Ambitus_engraver"
2212 wenn wir den Ambitus-Engraver allerdings zum
2213 @code{Staff}-Kontext hinzufügen, wird der Stimmumfang aller
2214 Stimmen in diesem Notensystem errechnet:
2216 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
2218 \consists "Ambitus_engraver"
2237 @subsubheading Alle Kontexte des gleichen Typs verändern
2241 Die vorigen Beispiele zeigen, wie man Engraver in einem
2242 bestimmten Kontext hinzufügen oder entfernen kann. Es ist
2243 auch möglich, Engraver in jedem Kontext eines bestimmten
2244 Typs hinzuzufügen oder zu entfernen. Dazu werden die
2245 Befehle in dem entsprechenden Kontext in einer
2246 @code{\layout}-Umgebung gesetzt. Wenn wir also z. B.
2247 den Ambitus für jedes Notensystem in einer Partitur
2248 mit vier Systemen anzeigen wollen, könnte das so aussehen:
2250 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
2279 \consists "Ambitus_engraver"
2286 Die Werte der Kontext-Eigenschaften können auch für
2287 alle Kontexte eines bestimmten Typs auf die gleiche
2288 Weise geändert werden, indem der @code{\set}-Befehl in
2289 einer @code{\context}-Umgebung angewendet wird.
2293 Notationsreferenz: @ruser{Umgebungs-Plugins verändern},
2294 @ruser{Die Standardeinstellungen von Kontexten ändern}.
2297 Die @code{Stem_engraver} und @code{Beam_engraver} fügen ihre
2298 Objekte an Notenköpfe an. Wenn der @code{Note_heads_engraver}
2299 entfernt wird, werden keine Notenköpfe erstellt und demzufolge auch keine
2300 Hälse oder Bögen dargestellt.
2303 @node Rozšíření příkladů
2304 @section Rozšíření příkladů
2305 @translationof Extending the templates
2307 Sie haben sich durch die Übung gearbeitet, Sie
2308 wissen jetzt, wie Sie Notensatz produzieren, und Sie
2309 haben die grundlegenden Konzepte verstanden. Aber wie
2310 erhalten Sie genau die Systeme, die Sie brauchen? Es
2311 gibt eine ganze Anzahl an fertigen Vorlagen
2312 (siehe @ref{Předlohy}), mit denen Sie beginnen
2313 können. Aber was, wenn Sie nicht genau das finden,
2314 was Sie brauchen? Lesen Sie weiter.
2317 * Soprán a violoncello::
2318 * Čtyřhlasý notový zápis SATB::
2319 * Vytvoření notového zápisu od základu::
2320 * Úspora psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí::
2321 * Notové zápisy a hlasy::
2325 @node Soprán a violoncello
2326 @subsection Soprán a violoncello
2327 @translationof Soprano and cello
2329 @cindex Template, Verändern von
2330 @cindex Vorlage, Verändern von
2331 @cindex Veränderung von Vorlagen
2333 Beginnen Sie mit der Vorlage, die Ihren Vorstellungen
2334 am nächsten kommt. Nehmen wir einmal an, Sie wollen
2335 ein Stück für Soprán a violoncello schreiben. In diesem
2336 Fall könnten Sie mit der Vorlage @qq{Noten und Text}
2337 (für die Sopran-Stimme) beginnen.
2340 \version @w{"@version{}"}
2341 melody = \relative @{
2348 text = \lyricmode @{
2354 \new Voice = "one" @{
2358 \new Lyrics \lyricsto "one" \text
2365 Jetzt wollen wir die Cello-Stimme hinzufügen. Schauen wir uns das
2366 Beispiel @qq{Nur Noten} an:
2369 \version @w{"@version{}"}
2371 melody = \relative @{
2385 Wir brauchen den @code{\version}-Befehl nicht zweimal. Wir
2386 brauchen aber den @code{melody}-Abschnitt. Wir wollen
2387 keine zwei @code{\score} (Partitur)-Abschnitte -- mit zwei
2388 @code{\score}-Abschnitten würden wir zwei Stimmen
2389 getrennt voneinander erhalten. In diesem Fall wollen wir
2390 sie aber zusammen, als Duett. Schließlich brauchen wir
2391 innerhalb des @code{\score}-Abschnittes nur einmal die
2392 Befehle @code{\layout} und @code{\midi}.
2394 Wenn wir jetzt einfach zwei @code{melody}-Abschnitte in
2395 unsere Datei kopieren würden, hätten wir zwei @code{melody}-Variable.
2396 Das würde zu keinem Fehler führen, aber die zweite von ihnen
2397 würde für beide Melodien eingesetzt werden. Wir müssen
2398 ihnen also andere Bezeichnungen zuweisen, um sie voneinander
2399 zu unterscheiden. Nennen wir die Abschnitte also @code{SopranNoten}
2400 für den Sopran und @code{CelloNoten} für die Cellostimme. Wenn
2401 wir schon dabei sind, können wir @code{text}auch nach
2402 @code{SoprText} umbenennen. Denken Sie daran, beide
2403 Vorkommen der Bezeichnung zu ändern: einmal die Definition
2404 gleich am Anfang (@code{melody = \relative c' @{ }) und
2405 dann auch noch die Benutzung der Variable innerhalb des
2406 @code{\score}-Abschnittes.
2408 Gleichzeitig können wir auch noch das Notensystem für das
2409 Cello ändern -- das Cello hat normalerweise einen Bassschlüssel.
2410 Wir ändern auch die Noten etwas ab.
2413 \version @w{"@version{}"}
2415 SopranNoten = \relative @{
2422 SoprText = \lyricmode @{
2426 CelloNoten = \relative @{
2435 \new Voice = "eins" @{
2439 \new Lyrics \lyricsto "eins" \Soprantext
2446 Das sieht schon vielversprechend aus, aber die Cello-Stimme
2447 erscheint noch nicht im Notensatz -- wir haben vergessen,
2448 sie in den @code{\score}-Abschnitt einzufügen. Wenn die
2449 Cello-Stimme unterhalb des Soprans erscheinen soll, müssen
2453 \new Staff \CelloNoten
2457 unter dem Befehl für den Sopran hinzufügen. Wir brauchen auch
2458 die spitzen Klammern (@code{<<} und @code{>>}) um die
2459 Noten, denn damit wird LilyPond mitgeteilt, dass mehr als
2460 ein Ereignis gleichzeitig stattfindet (in diesem Fall sind es
2461 zwei @code{Staff}-Instanzen). Der @code{\score}-Abschnitt
2464 @c Indentation in this example is deliberately poor
2469 \new Voice = "eins" @{
2473 \new Lyrics \lyricsto "eins" \SoprText
2475 \new Staff \CelloNoten
2483 Das sieht etwas unschön aus, vor allem die Einrückung stimmt
2484 nicht mehr. Das können wir aber schnell in Ordnung bringen.
2485 Hier also die gesamte Vorlage für Soprán a violoncello:
2487 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,addversion]
2488 sopranoMusic = \relative {
2495 sopranoLyrics = \lyricmode {
2499 celloMusic = \relative {
2509 \new Voice = "one" {
2513 \new Lyrics \lyricsto "one" \sopranoLyrics
2515 \new Staff \celloMusic
2524 Die Vorlagen, mit denen wir begonnen haben, können im
2525 Anhang @qq{Předlohy} gefunden werden, siehe
2526 @ref{Jednotlivá notová osnova}.
2529 @node Čtyřhlasý notový zápis SATB
2530 @subsection Čtyřhlasý notový zápis SATB
2531 @translationof Four-part SATB vocal score
2533 @cindex Vorlage, SATB
2534 @cindex Vorlage, Chorpartitur
2535 @cindex SATB-Vorlage
2536 @cindex Chorpartitur, Vorlage
2538 Die meisten Partituren für vierstimmigen gemischten Chor
2539 mit Orchesterbegleitung (wie etwa Mendelssohns @notation{Elias}
2540 oder Händels @notation{Messias}) sind so aufgebaut, dass
2541 für jede der vier Stimmen ein eigenes System besteht und
2542 die Orchesterbegleitung dann als Klavierauszug darunter
2543 notiert wird. Hier ein Beispiel aus Händels @notation{Messias}:
2545 @c The following should appear as music without code
2546 @lilypond[quote,ragged-right]
2547 global = { \key d \major \time 4/4 }
2549 sopranoMusic = \relative {
2551 r4 d''2 a4 | d4. d8 a2 | cis4 d cis2 |
2553 sopranoWords = \lyricmode {
2554 Wor -- thy | is the lamb | that was slain |
2556 altoMusic = \relative {
2558 r4 a'2 a4 | fis4. fis8 a2 | g4 fis e2 |
2560 altoWords = \sopranoWords
2561 tenorMusic = \relative {
2563 r4 fis'2 e4 | d4. d8 d2 | e4 a, cis2 |
2565 tenorWords = \sopranoWords
2566 bassMusic = \relative {
2568 r4 d'2 cis4 | b4. b8 fis2 | e4 d a'2 |
2570 bassWords = \sopranoWords
2574 r4 <a' d fis>2 <a e' a>4
2575 <d fis d'>4. <d fis d'>8 <a d a'>2
2576 <g cis g'>4 <a d fis> <a cis e>2
2581 <d, d'>4 <d d'>2 <cis cis'>4
2582 <b b'>4. <b' b'>8 <fis fis'>2
2583 <e e'>4 <d d'> <a' a'>2
2587 << % combine ChoirStaff and PianoStaff in parallel
2589 \new Staff = "sopranos" <<
2590 \set Staff.instrumentName = #"Soprano"
2591 \new Voice = "sopranos" {
2596 \new Lyrics \lyricsto "sopranos" {
2599 \new Staff = "altos" <<
2600 \set Staff.instrumentName = #"Alto"
2601 \new Voice = "altos" {
2606 \new Lyrics \lyricsto "altos" {
2609 \new Staff = "tenors" <<
2610 \set Staff.instrumentName = #"Tenor"
2611 \new Voice = "tenors" {
2616 \new Lyrics \lyricsto "tenors" {
2619 \new Staff = "basses" <<
2620 \set Staff.instrumentName = #"Bass"
2621 \new Voice = "basses" {
2626 \new Lyrics \lyricsto "basses" {
2632 \set PianoStaff.instrumentName = #"Piano"
2633 \new Staff = "upper" \upper
2634 \new Staff = "lower" \lower
2640 Keine der Vorlage bietet diesen Aufbau direkt an. Die Vorlage, die
2641 am nächsten daran liegt, ist @qq{SATB-Partitur und automatischer
2642 Klavierauszug}, siehe @ref{Vokální soubor}. Wir müssen diese
2643 Vorlage aber so anpassen, dass die Noten für das Klavier nicht
2644 automatisch aus dem Chorsatz generiert werden. Die Variablen
2645 für die Noten und den Text des Chores sind in Ordnung, wir
2646 müssen nun noch Variablen für die Klaviernoten hinzufügen.
2648 Die Reihenfolge, in welcher die Variablen in das Chorsystem
2649 (@code{ChoirStaff}) eingefügt werden, entspricht nicht der
2650 in dem Beispiel oben. Wir wollen sie so sortieren, dass die
2651 Texte jeder Stimme direkt unter den Noten notiert werden.
2652 Alle Stimmen sollten als @code{\voiceOne} notiert werden,
2653 welches die Standardeinstellung ist; wir können also die
2654 @code{\voiceXXX}-Befehle entfernen. Wir müssen auch noch
2655 den Schlüssel für den Tenor ändern. Die Methode, mit der
2656 der Text den Stimmen zugewiesen wird, ist uns noch nicht
2657 bekannt, darum wollen wir sie umändern auf die Weise, die
2658 wir schon kennen. Wir fügen auch noch Instrumentbezeichnungen
2659 zu den Systemen hinzu.
2661 Damit erhalten wir folgenden @code{ChoirStaff}:
2665 \new Staff = "sopranos" <<
2666 \set Staff.instrumentName = #"Sopran"
2667 \new Voice = "sopranos" @{
2672 \new Lyrics \lyricsto "sopranos" @{
2675 \new Staff = "altos" <<
2676 \set Staff.instrumentName = #"Alt"
2677 \new Voice = "altos" @{
2682 \new Lyrics \lyricsto "altos" @{
2685 \new Staff = "tenors" <<
2686 \set Staff.instrumentName = #"Tenor"
2687 \new Voice = "tenors" @{
2692 \new Lyrics \lyricsto "tenors" @{
2695 \new Staff = "basses" <<
2696 \set Staff.instrumentName = #"Bass"
2697 \new Voice = "basses" @{
2702 \new Lyrics \lyricsto "basses" @{
2708 Als nächstes müssen wir das Klaviersystem bearbeiten.
2709 Das ist einfach: wir nehmen einfach den Klavierteil
2710 aus der @qq{Piano solo}-Vorlage:
2714 \set PianoStaff.instrumentName = #"Piano "
2715 \new Staff = "oben" \oben
2716 \new Staff = "unten" \unten
2721 und fügen die Variablen @code{oben}
2722 und @code{unten} hinzu.
2724 Das Chorsystem und das Pianosystem müssen mit
2725 spitzen Klammern kombiniert werden, damit beide
2726 übereinander erscheinen:
2729 << % ChoirStaff und PianoStaff parallel kombinieren
2731 \new Staff = "sopranos" <<
2732 \new Voice = "sopranos" @{
2737 \new Lyrics \lyricsto "sopranos" @{
2740 \new Staff = "altos" <<
2741 \new Voice = "altos" @{
2746 \new Lyrics \lyricsto "altos" @{
2749 \new Staff = "tenors" <<
2750 \clef "G_8" % tenor clef
2751 \new Voice = "tenors" @{
2756 \new Lyrics \lyricsto "tenors" @{
2759 \new Staff = "basses" <<
2761 \new Voice = "basses" @{
2766 \new Lyrics \lyricsto "basses" @{
2772 \set PianoStaff.instrumentName = #"Piano"
2773 \new Staff = "upper" \upper
2774 \new Staff = "lower" \lower
2779 Alles miteinander kombiniert und mit den Noten für drei
2780 Takte sieht unser Beispiel nun so aus:
2782 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,addversion]
2787 sopranoMusic = \relative {
2789 r4 d''2 a4 | d4. d8 a2 | cis4 d cis2 |
2791 sopranoWords = \lyricmode {
2792 Wor -- thy | is the lamb | that was slain |
2794 altoMusic = \relative {
2796 r4 a'2 a4 | fis4. fis8 a2 | g4 fis fis2 |
2798 altoWords = \sopranoWords
2799 tenorMusic = \relative {
2801 r4 fis'2 e4 | d4. d8 d2 | e4 a, cis2 |
2803 tenorWords = \sopranoWords
2804 bassMusic = \relative {
2806 r4 d'2 cis4 | b4. b8 fis2 | e4 d a'2 |
2808 bassWords = \sopranoWords
2812 r4 <a' d fis>2 <a e' a>4
2813 <d fis d'>4. <d fis d'>8 <a d a'>2
2814 <g cis g'>4 <a d fis> <a cis e>2
2819 <d, d'>4 <d d'>2 <cis cis'>4
2820 <b b'>4. <b' b'>8 <fis fis'>2
2821 <e e'>4 <d d'> <a' a'>2
2825 << % combine ChoirStaff and PianoStaff in parallel
2827 \new Staff = "sopranos" <<
2828 \set Staff.instrumentName = #"Soprano"
2829 \new Voice = "sopranos" {
2834 \new Lyrics \lyricsto "sopranos" {
2837 \new Staff = "altos" <<
2838 \set Staff.instrumentName = #"Alto"
2839 \new Voice = "altos" {
2844 \new Lyrics \lyricsto "altos" {
2847 \new Staff = "tenors" <<
2848 \set Staff.instrumentName = #"Tenor"
2849 \new Voice = "tenors" {
2854 \new Lyrics \lyricsto "tenors" {
2857 \new Staff = "basses" <<
2858 \set Staff.instrumentName = #"Bass"
2859 \new Voice = "basses" {
2864 \new Lyrics \lyricsto "basses" {
2870 \set PianoStaff.instrumentName = #"Piano "
2871 \new Staff = "upper" \upper
2872 \new Staff = "lower" \lower
2879 @node Vytvoření notového zápisu od základu
2880 @subsection Vytvoření notového zápisu od základu
2881 @translationof Building a score from scratch
2883 @cindex Template, eigene schreiben
2884 @cindex Vorlagen, eigene schreiben
2885 @cindex eigene Vorlagen erstellen
2886 @cindex Erstellen von eigenen Vorlagen
2887 @cindex Schreiben von eigenen Vorlagen
2889 Wenn Sie einige Fertigkeit im Schreiben von LilyPond-Code
2890 gewonnen haben, werden Sie vielleicht feststellen, dass es
2891 manchmal einfacher ist, von Grund auf anzufangen, anstatt
2892 die fertigen Vorlagen zu verändern. Auf diese Art könne Sie
2893 auch Ihren eigenen Stil entwickeln, und ihn der Musik anpassen,
2894 die Sie notieren wollen. Als Beispiel wollen wir demonstrieren,
2895 wie man die Partitur für ein Orgelpreludium von Grund auf
2898 Beginnen wir mit dem Kopf, dem @code{header}-Abschnitt.
2899 Hier notieren wir den Titel, den Namen des Komponisten usw.
2900 Danach schreiben wir die einzelnen Variablen auf und
2901 schließlich am Ende die eigentliche Partitur, den
2902 @code{\score}-Abschnitt. Beginnen wir mit einer groben
2903 Struktur, in die wir dann die Einzelheiten nach und nach
2906 Als Beispiel benutzen wir zwei Takte aus dem Orgelpreludium
2907 @notation{Jesu, meine Freude} von J. S. Bach, notiert
2908 für zwei Manuale und Pedal. Sie können die Noten am Ende
2909 dieses Abschnittes sehen. Das obere Manual trägt zwei Stimmen,
2910 das untere und das Pedalsystem jeweils nur eine. Wir
2911 brauchen also vier Variablen für die Noten und eine, um
2912 Taktart und Tonart zu definieren.
2915 \version @w{"@version{}"}
2917 title = "Jesu, meine Freude"
2918 composer = "J. S. Bach"
2920 keyTime = @{ \key c \minor \time 4/4 @}
2921 ManualOneVoiceOneMusic = @{ s1 @}
2922 ManualOneVoiceTwoMusic = @{ s1 @}
2923 ManualTwoMusic = @{ s1 @}
2924 PedalOrganMusic = @{ s1 @}
2930 Im Moment haben wir eine unsichtbare
2931 Note in jede Stimme eingesetzt (@code{s1}).
2932 Die Noten werden später hinzugefügt.
2934 Als nächstes schauen wir uns an, was in die
2935 Partitur (die @code{\score}-Umgebung)
2936 kommt. Dazu wird einfach die Notensystemstruktur
2937 konstruiert, die wir benötigen. Orgelmusik
2938 wird meistens auf drei Systemen notiert, eins
2939 für jedes Manual und ein drittes für die Pedalnoten.
2940 Die Systeme für die Manuale werden mit einer
2941 geschweiften Klammer verbunden, wir
2942 benutzen hier also ein @code{PianoStaff}.
2943 Das erste Manualsystem braucht zwei Stimmen,
2944 das zweite nur eine.
2948 \new Staff = "ManualOne" <<
2950 \ManualOneVoiceOneMusic
2953 \ManualOneVoiceTwoMusic
2955 >> % Ende ManualOne Systemkontext
2956 \new Staff = "ManualTwo" <<
2960 >> % Ende ManualTwo Systemkontext
2961 >> % Ende PianoStaff Kontext
2964 Als nächstes soll das System für das Pedal hinzugefügt
2965 werden. Es soll unter das Klaviersystem gesetzt
2966 werden, aber muss gleichzeitig mit ihm erscheinen.
2967 Wir brauchen also spitze Klammern um beide
2968 Definitionen. Sie wegzulassen würde eine Fehlermeldung
2969 in der Log-Datei hervorrufen. Das ist ein sehr
2970 häufiger Fehler, der wohl auch Ihnen früher
2971 oder später unterläuft. Sie können das fertige
2972 Beispiel am Ende des Abschnittes kopieren und die
2973 Klammern entfernen, um zu sehen, wie die
2974 Fehlermeldung aussehen kann, die Sie in solch
2975 einem Fall erhalten würden.
2978 << % PianoStaff and Pedal Staff must be simultaneous
2980 \new Staff = "ManualOne" <<
2982 \ManualOneVoiceOneMusic
2985 \ManualOneVoiceTwoMusic
2987 >> % end ManualOne Staff context
2988 \new Staff = "ManualTwo" <<
2992 >> % end ManualTwo Staff context
2993 >> % end PianoStaff context
2994 \new Staff = "PedalOrgan" <<
3002 Es ist nicht notwendig, die simultane Konstruktion
3003 @code{<< .. >>} innerhalb des zweiten Manualsystems
3004 und des Pedalsystems zu benutzen, denn sie enthalten
3005 nur eine Stimme. Andererseits schadet es nichts, sie
3006 zu schreiben, und es ist eine gute Angewohnheit, immer
3007 die spitzen Klammern nach einem @code{\new Staff} zu
3008 schreiben, wenn mehr als eine Stimme vorkommen könnten.
3009 Für Stimmen (@code{Voice}) dagegen gilt genau das
3010 Gegenteil: eine neue Stimme sollte immer von
3011 geschweiften Klammern (@code{@{ .. @}}) gefolgt
3012 werden, falls Sie ihre Noten in mehrere Variable aufteilen,
3013 die nacheinander gesetzt werden sollen.
3015 Fügen wir also diese Struktur zu der @code{\score}-Umgebung
3016 hinzu und bringen wir die Einzüge in Ordnung. Gleichzeitig
3017 wollen wir die richtigen Schlüssel setzen und die Richtung der
3018 Hälse und Bögen in den Stimmen des oberen Systems
3019 kontrollieren, indem die obere Stimme ein
3020 @code{\voiceOne}, die untere dagegen ein @code{\voiceTwo}
3021 erhält. Die Taktart und Tonart werden mit unserer fertigen
3022 Variable @code{\keyTime} eingefügt.
3026 << % PianoStaff and Pedal Staff must be simultaneous
3028 \new Staff = "ManualOne" <<
3029 \keyTime % set time signature and key
3033 \ManualOneVoiceOneMusic
3037 \ManualOneVoiceTwoMusic
3039 >> % end ManualOne Staff context
3040 \new Staff = "ManualTwo" <<
3046 >> % end ManualTwo Staff context
3047 >> % end PianoStaff context
3048 \new Staff = "PedalOrgan" <<
3054 >> % end PedalOrgan Staff
3056 @} % end Score context
3059 @cindex Spreizbarkeit von Systemen
3060 @cindex Dehnung von Systemen, vertikal
3061 @cindex Systeme, vertikales Dehnen
3063 Das Layout des Orgelsystems oben ist fast perfekt, es hat jedoch einen kleinen
3064 Fehler, den man nicht bemerken kann, wenn man nur ein einzelnes System
3065 betrachtet: Der Abstand des Pedalsystems zum System der linken Hand
3066 sollte in etwa der gleiche sein wie der Abstand zwischen den Systemen
3067 der linken und rechten Hand. Die Dehnbarkeit von Systemen in einem
3068 Klaviersystem (@code{PianoStaff})-Kontext ist beschränkt (sodass der
3069 Abstand zwischen den Systemen der linken und rechten Hand nicht zu groß
3070 wird), und das Pedalsystem sollte sich genauso verhalten.
3072 @cindex Untereigenschaft
3073 @cindex sub-properties
3074 @cindex graphische Objekte
3076 @cindex Objekte, graphische
3078 Die Spreizbarkeit von Systemen kann mit der @code{staff-staff-spacing}-Eigenschaft
3079 des @code{VerticalAxisGroup}-@qq{graphischen Objekts} (üblicherweise als
3080 @qq{Grob} innerhalb der LilyPond-Dokumentation bezeichnet) kontrolliert
3081 werden. An dieser Stelle brauchen Sie sich um die Details nicht zu
3082 sorgen, sie werden später erklärt. Sehr Neugierige können sich den
3083 Abschnitt @ruser{Grundlagen zum Verändern von Eigenschaften} anschauen. Im Moment
3084 kann man nicht nur die @code{strechability} (Spreizbarkeit)-Untereigenschaft verändern,
3085 darum müssen hier auch die anderen Untereigenschaften kopiert werden. Die
3086 Standardeinstellungen dieser Untereigenschaften finden sich in der Datei
3087 @file{scm/define-grobs.scm} in den Definitionen für den
3088 @code{VerticalAxisGroup}-Grob. Der Wert für @code{strechability} wird aus
3089 der Definition für das Klaviersystem (@code{PianoStaff}) entnommen
3090 (in der Datei @file{ly/engraver-init.ly}), damit die Werte identisch
3095 << % PianoStaff and Pedal Staff must be simultaneous
3097 \new Staff = "ManualOne" <<
3098 \keyTime % set key and time signature
3102 \ManualOneVoiceOneMusic
3106 \ManualOneVoiceTwoMusic
3108 >> % end ManualOne Staff context
3109 \new Staff = "ManualTwo" \with @{
3110 \override VerticalAxisGroup.staff-staff-spacing.stretchability = 5
3117 >> % end ManualTwo Staff context
3118 >> % end PianoStaff context
3119 \new Staff = "PedalOrgan" <<
3125 >> % end PedalOrgan Staff
3127 @} % end Score context
3130 Damit ist das Grundgerüst fertig. Jede Orgelmusik mit drei
3131 Systemen hat die gleiche Struktur, auch wenn die Anzahl der Stimmen
3132 in einem System sich ändern kann. Jetzt müssen wir nur noch
3133 die Noten einfügen und alle Teile zusammenfügen, indem wir
3134 die Variablen mit einem Backslash in die Partitur einbauen.
3136 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,addversion]
3138 title = "Jesu, meine Freude"
3139 composer = "J S Bach"
3141 keyTime = { \key c \minor \time 4/4 }
3142 ManualOneVoiceOneMusic = \relative {
3146 ManualOneVoiceTwoMusic = \relative {
3147 ees'16 d ees8~ 16 f ees d c8 d~ d c~ |
3148 8 c4 b8 c8. g16 c b c d |
3150 ManualTwoMusic = \relative {
3151 c'16 b c8~ 16 b c g a8 g~ 16 g aes ees |
3152 f16 ees f d g aes g f ees d e8~ 8es16 f ees d |
3154 PedalOrganMusic = \relative {
3155 r8 c16 d ees d ees8~ 16 a, b g c b c8 |
3156 r16 g ees f g f g8 c,2 |
3160 << % PianoStaff and Pedal Staff must be simultaneous
3162 \new Staff = "ManualOne" <<
3163 \keyTime % set time signature and key
3167 \ManualOneVoiceOneMusic
3171 \ManualOneVoiceTwoMusic
3173 >> % end ManualOne Staff context
3174 \new Staff = "ManualTwo" \with {
3175 \override VerticalAxisGroup.staff-staff-spacing.stretchability = 5
3182 >> % end ManualTwo Staff context
3183 >> % end PianoStaff context
3184 \new Staff = "PedalOrgan" <<
3190 >> % end PedalOrgan Staff context
3192 } % end Score context
3200 @node Úspora psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí
3201 @subsection Úspora psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí
3202 @translationof Saving typing with variables and functions
3206 Bis jetzt wurde immer derartige Notation vorgestellt:
3208 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
3209 hornNotes = \relative { c''4 b dis c }
3218 Sie können sich vorstellen, dass das etwa für minimalistische
3219 Musik sehr nützlich sein könnte:
3221 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
3222 fragmentA = \relative { a'4 a8. b16 }
3223 fragmentB = \relative { a'8. gis16 ees4 }
3224 violin = \new Staff {
3225 \fragmentA \fragmentA |
3226 \fragmentB \fragmentA |
3236 Diese Variablen (die man auch als Makros oder Benutzer-Befehl
3237 bezeichnet) können jedoch auch für eigene Anpassungen eingesetzt
3240 @c TODO Avoid padtext - not needed with skylining
3241 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
3242 dolce = \markup { \italic \bold dolce }
3243 padText = { \once \override TextScript.padding = #5.0 }
3245 \dynamic f \italic \small { 2nd } \hspace #0.1 dynamic p
3248 violin = \relative {
3250 c''4._\dolce b8 a8 g a b
3252 c4.^"hi there!" d8 e' f g d
3253 c,4.\fthenp b8 c4 c-.
3261 \layout{ragged-right=##t}
3265 Derartige Variablen sind offensichtlich sehr nützlich, zu Tipparbeit zu ersparen. Aber es lohnt sich schon, sie zu
3266 benutzen, wenn man sie nur einmal benutzen will, denn sie
3267 vereinfachen die Struktur einer Datei sehr stark. Hier das
3268 vorige Beispiel ohne jede Benutzung von Variablen. Es ist
3269 sehr viel schwerer lesbar, besonders die letzte Zeile.
3272 violin = \relative @{
3274 c''4._\markup @{ \italic \bold dolce @} b8 a8 g a b
3275 \once \override TextScript.padding = #5.0
3276 c4.^"hi there!" d8 e' f g d
3278 \dynamic f \italic \small @{ 2nd @} \hspace #0.1 \dynamic p
3285 @c TODO Replace the following with a better example -td
3286 @c Skylining handles this correctly without padText
3288 Bisher haben wir vor allem statische Ersetzungen betrachtet:
3289 wenn LilyPond etwa @code{\padText} sieht, wird es ersetzt mit
3290 all dem Code, mit dem wir es definiert haben (also alles,
3291 was sich rechts von @code{padtext=} befindet).
3293 LilyPond kann auch nicht-statische Ersetzungen bewältigen. Man
3294 kann sie sich als Funktionen vorstellen.
3296 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
3298 #(define-music-function
3302 \once \override TextScript.padding = $padding
3306 c'''4^"piu mosso" b a b |
3308 c4^"piu mosso" d e f |
3310 c4^"piu mosso" fis a g |
3314 Die Benutzung von Variablen ist auch eine gute Möglichkeit,
3315 Arbeit zu vermeiden, wenn sich einmal die Syntax von LilyPond
3316 ändern sollte (siehe auch @rprogram{Updating old input files
3318 Wenn man eine einzige Definition hat (wie etwa @code{\dolce}),
3319 die für alle Vorkommen in der Notation eingesetzt wird, muss
3320 man auch nur einmal diese Definition aktualisieren, anstatt
3321 dass man sie in jeder @file{.ly}-Datei einzeln ändern müsste.
3324 @node Notové zápisy a hlasy
3325 @subsection Notové zápisy a hlasy
3326 @translationof Scores and parts
3328 In Orchestermusik werden alle Noten zweimal gedruckt. Einmal
3329 in einer Stimme für die Spieler, und einmal ein der Partitur
3330 für den Dirigenten. Variablen können benutzen, um sich doppelte
3331 Arbeit zu ersparen. Die Noten werden nur einmal eingegeben und
3332 in einer Variable abgelegt. Der Inhalt der Variable wird dann
3333 benutzt um sowohl die Stimme als auch die Partitur zu erstellen.
3335 Es bietet sich an, die Noten in einer extra Datei abzulegen.
3336 Nehmen wir an, dass die Datei @file{horn-music.ly} folgende
3337 Noten eines Horn/@/Fagott-Duos enthält:
3340 hornNotes = \relative @{
3342 r4 f8 a | cis4 f | e4 d |
3347 Eine Stimme wird also erstellt, indem man folgendes in eine
3351 \include "horn-music.ly"
3354 instrument = "Horn in F"
3358 \transpose f c' \hornNotes
3365 \include "horn-music.ly"
3369 ersetzt den Inhalt von @file{horn-music.ly} an dieser Position
3370 in der Datei, sodass @code{hornNotes} im Folgenden definiert
3371 ist. Der Befehl @code{\transpose f@tie{}c'} zeigt an, dass
3372 das Argument (@code{\hornNotes}) eine Quinte nach oben transponiert
3373 werden soll. Klingendes @code{f} wird als @code{c'}, wie es
3374 die Stimmung eines normalen F-Hornes verlangt. Die Transposition
3375 kann in folgender Notenausgabe gesehen werden:
3377 @lilypond[quote,ragged-right]
3378 \transpose f c' \relative {
3380 r4 f8 a | cis4 f | e4 d |
3384 In Ensemblestücken sind manche Stimmen für viele Takte stumm.
3385 Das wird durch eine besondere Pause notiert, die Mehrtaktpause.
3386 Sie wird mit einem großen @code{R} notiert, gefolgt von der
3387 Dauer (@code{1}@tie{}für eine Ganze, @code{2}@tie{}für eine Halbe usw.). Indem man die Dauern multipliziert, kann man auch
3388 längere Dauern erzeugen. Diese Pause etwa dauert drei Takte
3395 Wenn die Stimme gesetzt wird, werden Mehrtaktpausen komprimiert. Das geschieht, indem man folgendes in die Datei
3399 \set Score.skipBars = ##t
3403 Dieser Befehl setzt die Eigenschaft @code{skipBars} im
3404 @code{Score}-Kontext auf wahr (@code{##t}). Die Pause und diese Option zu der Musik von oben hinzugefügt, ergibt folgendes
3407 @lilypond[quote,ragged-right]
3408 \transpose f c' \relative {
3410 \set Score.skipBars = ##t
3412 r4 f8 a | cis4 f | e4 d |
3416 Die Partitur wird erstellt, indem man alle Noten kombiniert.
3417 Angenommen, die andere Stimme ist in @code{bassoonNotes}
3418 in der Datei @file{bassoon-music.ly} definiert, würde eine
3419 Partitur erstellt mit:
3422 \include "bassoon-music.ly"
3423 \include "horn-music.ly"
3426 \new Staff \hornNotes
3427 \new Staff \bassoonNotes
3434 @lilypond[quote,ragged-right]
3440 r4 f8 a | cis4 f | e4 d |
3445 r4 d,8 f | gis4 c | b4 bes |
3446 a8 e f4 | g4 d | gis4 f |