1 @c -*- coding: utf-8; mode: texinfo; documentlanguage: cs -*-
4 Translation of GIT committish: a463d80d4be008ce05b12de86fc21f2b7c1c120f
6 When revising a translation, copy the HEAD committish of the
7 version that you are working on. For details, see the Contributors'
8 Guide, node Updating translation committishes.
12 @c Translators: Pavel Fric
15 @chapter Základní pojmy
16 @translationof Fundamental concepts
18 Poté co ve cvičení bylo ukázáno, jak lze z jednoduchého textového souboru
19 vytvořit překrásně formátované hudební noty, jsou v této kapitole
20 představeny koncepty a techniky, jak se dají tvořit i složitější
24 * Jak pracují vstupní soubory LilyPondu::
25 * Hlasy obsahují noty::
27 * Rozšíření příkladů::
30 @node Jak pracují vstupní soubory LilyPondu
31 @section Jak pracují vstupní soubory LilyPondu
32 @translationof How LilyPond input files work
34 Vstupní formát pro LilyPond měl poměrně volnou podobu, takže
35 zkušení uživatele tu mají hodně volnosti v ovlivnění stavby jejich
36 zdrojových souborů. Pro nováčky ale tato ohebnost může být zprvu
37 matoucí. V této kapitole by proto z toho důvodu měla být představena
38 část z těchto staveb. Mnohé ale bude pro zjednodušení
39 vynecháno. Na úplný popis vstupního formátu se podívejte
40 na @ruser{Stavba souboru}.
42 Většinu příkladů v této příručce představují malé úryvky, jako
49 Jak je snad známo, nedá se takový úryvek v této podobě
50 přeložit. Tyto příklady jsou tedy jen zkrácenou formou
51 skutečných příkladů. Přinejmenším se musí dodatečně uzavřít ve
60 Většina příkladů rovněž používá příkaz @code{\relative c'}.
61 Ten pro překlad souborů není nezbytný, ale ve většině případů
62 tak notová sazba vypadá zřídka, když se tento příkaz
65 @lilypond[quote,fragment,ragged-right,verbatim]
71 Úplné vymezení vstupního formátu se nachází
72 v kapitole @ruser{Stavba souboru}.
75 * Uvedení do stavby souboru v LilyPondu::
76 * Notový zápis je jedním (jediným) složeným hudebním výrazem::
77 * Naskládání hudebních výrazů do sebe::
78 * O ne-naskládatelnosti závorek a ligatur::
81 @node Uvedení do stavby souboru v LilyPondu
82 @subsection Uvedení do stavby souboru v LilyPondu
83 @translationof Introduction to the LilyPond file structure
85 @cindex Vstupní formát
86 @cindex Stavba souboru
87 @cindex Stavba, soubor
89 Základní příklad vstupního souboru pro LilyPond zní:
92 \version @w{"@version{}"}
97 @var{...složený hudební výraz...} % Celé noty přijdou sem!
104 Na základě pružnosti LilyPond je mnoho obměn tohoto schématu,
105 ale tento příklad slouží jako jednoduchý výchozí bod.
114 Až dosud ještě žádný z příkladů příkaz @code{\score@{@}}
115 nepoužil, neboť Lilypond takové dodatečné příkazy automaticky
116 vkládá v případě potřeby, když má vstupní soubor jednoduchou
119 Podívejme se na jeden takový jednoduchý příklad:
128 Na pozadí k tomu přichází ještě několik rovin: LilyPondovský kód
129 v hořejší podobě je ve skutečnosti zestručněním. I když by se
130 takové soubory daly napsat a také správně zapsat, znamená
131 úplný kód, který je zde míněn, vlastně:
149 Jinými slovy: Když vstupní soubor obsahuje nějaký jednoduchý výraz,
150 LilyPond bude soubor vykládat tak, jakoby byl onen výraz zadán uvnitř
151 výše ukázaných příkazů. Tato nutná stavba je vytvořena automaticky
152 v paměti při vyvolání LilyPondu,
153 aniž by si uživatel něčeho z toho všiml.
155 @cindex Skrytá prostředí
156 @cindex Prostředí, skrytá
158 @strong{Slovo varování je však vysloveno!} Mnohé z příkladů
159 v dokumentaci k LilyPondu vědomě vynechávají příklady @code{\new Staff}
160 a @code{\new Voice} k vytvoření notové osnovy a hlasu (obojí je v
161 LilyPondu tak zvané prostředí),
162 aby byla LilyPondem v paměti vytvořena skrytě.
163 Pro jednoduché dokumenty to obecně pracuje velmi dobře, u
164 složitějších notových zápisů z toho ale mohou povstat neočekávané
165 výsledky, částečně dokonce neočekávané prázdné notové osnovy. Jak
166 otevřeně vytvářet odpovídající prostředí v takovém případě,
167 se podívejte na @ref{Prostředí a rytci,,prostředí a rytce}.
169 @warning{Když se zadává více jak dvojice notových řádků,
170 doporučuje se vytvořit notové osnovy a hlasy vždy otevřeně
171 pomocí @code{\new Staff} a @code{\new Voice}.}
173 V této chvíli se ale chceme vrátit k našemu prvnímu příkladu a
174 blíže se podívat jen na příkaz @code{\score}.
176 Notový zápis (@code{\score}) musí vždy začínat nějakým hudebním
177 výrazem. To je koneckonců každá hudba, počínaje jednotlivou
178 notou až po rostoucí notový zápis s mnoha notovými osnovami
179 (zde označeno pomocí @code{GrandStaff}):
184 @var{...zde celý notový zápis...}
190 Protože se vše nachází uvnitř složených závorek @code{@{ ... @}},
191 zachází se s tím jako s jediným hudebním výrazem.
194 Jak již bylo řečeno předtím, může blok @code{\score} obsahovat i jiné věci, jako například
217 Jak je vidět, jsou ty tři příkazy @code{\header}, @code{\layout} a
218 @code{\midi} zvláštní povahy: V protikladu k mnoha jiným příkazům,
219 které také začínají zpětným lomítkem @code{\}, @emph{nejsou} hudebním výrazem
220 a také nejsou částí nějakého hudebního výrazu. Z toho důvodu mohou být umístěny
221 jak dovnitř bloku @code{\score} tak mimo
222 něj. Ve skutečnosti jsou tyto příkazy většinou umisťovány mimo blok
223 @code{\score}, například se příkaz @code{\header} nachází
224 velice často nad prostředím @code{\score}, jak ukazuje příklad na
225 začátku tohoto oddílu. Pracuje to právě tak dobře.
227 Dvěma dosud neviděnými příkazy jsou
228 @code{\layout @{ @}} a @code{\midi @{@}}. Když se objeví v nějakém
229 souboru, vede to k tomu, že Lilypond vytvoří tisknutelný soubor PDF
230 popřípadě soubor MIDI. Přesněji jsou popsány v uživatelské příručce -
231 notace -- @ruser{Rozvržení notového zápisu} a
232 @ruser{Vytváření souborů MIDI}.
234 @cindex Notové zápisy, více
235 @cindex Prostředí book, skryté
236 @cindex Skryté prostředí book
240 Váš LilyPondovský kód může obsahovat více bloků @code{\score}.
241 Každý z nich je vykládán jako samostatný notový zápis, ovšem
242 všechny jsou umístěny v tomtéž výstupním souboru.
243 Příkaz @code{\book} není otevřeně nezbytný -- je vytvořen
244 skrytě. Když však má být vytvořen pro každý blok @code{\score} v
245 souboru @file{.ly} vlastní výstupní soubor,
246 potom se musí každý z těchto bloků zapsat do vlastního bloku @code{\book}:
247 Každý blok @code{\book} pak vytváří vlastní výstupní soubor.
251 Každý blok @code{\book} vytváří vlastní výstupní soubor (např. soubor
252 PDF). Pokud jste otevřeně žádný takový blok nezadali,
253 LilyPond celý obsah souboru zapíše dovnitř jednoho jediného
254 skrytého bloku @code{\book}.
256 Každý blok @code{\score} popiseje jeden samostatný hudební kus
257 uvnitř bloku @code{\book}.
259 @cindex Prostředí Layout, umístění
260 @cindex Umístění prostředí layout
262 Každý blok @code{\layout} ovlivňuje @code{\score} nebo
263 @code{\book}, ve kterém se vyskytuje. Tak působí například blok
264 @code{\layout} uvnitř bloku @code{\score} jen na tento jeden
265 blok a celý jeho obsah, blok @code{\layout} mimo
266 blok @code{\score} (a proto uvnitř skrytě vytvořeného
267 otevřeně zadaného bloku @code{\book}) však na
268 všechny bloky @code{\score} uvnitř tohoto bloku @code{\book}.
270 Více podrobností se nachází v části @ruser{Více notových zápisů v knize}.
273 @cindex Identifikátor
275 Dobrou možností pro zjednodušení jsou vlastní vymezené proměnné,
276 jak je to také ukázáno v @ref{Pořádání děl pomocí proměnných}.
277 Všechny předlohy používají tuto možnost:
280 melodie = \relative c' @{
289 Když LilyPond zpracovává tento soubor, bere obsah
290 z @code{melodie} (vše po rovnítku) a vkládá to,
291 kdykoli vidí @code{\melodie}. Názvy jsou
292 volně volitelné, proměnná se právě tak dobře může
293 jmenovat @code{melodie}, @code{GLOBAL}, @code{praváRukaKlavír},
294 nebo @code{cokoliDalšího}.
295 Jako název proměnné se dá použít skoro jakýkoli oblíbený název,
296 musí se v něm ovšem vyskytovat jen písmena (takže žádná čísla, podtržítka,
297 zvláštní znaky, atd.) a nesmí znít jako příkaz pro LilyPond. Pro více
298 informací se podívejte na
299 @ref{Úspora psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí,,úsporu psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí}. Přesně jsou
300 tato omezení popsána v části @ruser{Stavba souboru}.
304 Úplné vymezení vstupního souboru se nachází v
305 @ruser{Stavba souboru}.
308 @node Notový zápis je jedním (jediným) složeným hudebním výrazem
309 @subsection Notový zápis je jedním (jediným) složeným hudebním výrazem
310 @translationof Score is a (single) compound musical expression
317 @cindex Složený hudební výraz
318 @cindex Hudební výraz, složený
321 V předchozí kapitole, @ref{Uvedení do stavby souboru v LilyPondu},
322 byla popsána obecná stavba jednoho LilyPondovského zdrojového
323 souboru. Ale zjevně jsme vypustili nejdůležitější
324 otázku, totiž jak se zjistí, co se má napsat
327 Ve skutečnosti to ale není vůbec žádným tajemstvím. Tento
331 @emph{Notový zápis začíná vždy @code{\score}, který je následován
332 jedním hudebním výrazem.}
336 Možná byste si měl ještě jednou zběžně přečíst, abyste pochopil, co jsou to hudební výrazy,
337 @ref{Vysvětlení hudebních výrazů,,vysvětlení hudebních výrazů}. V této
338 kapitole bylo ukázáno, jak se velké hudební výrazy
339 skládají z malých částí. Noty mohou být spojeny s akordy
340 atd. Nyní ale jdeme v jiném směru a pozorujeme,
341 jak se dá rozložit velký hudební výraz. Kvůli zjednodušení
342 v našem příkladu použijeme jen jednoho zpěváka a
343 klavír. Nepotřebujeme žádnou skupinu
344 osnov (@code{StaffGroup}), která jednoduše způsobeje jen to,
345 že osnovy jsou spojeny závorkami, seskupuje je; ty tedy budou
346 odstraněny. @emph{Potřebujeme} ale osnovy pro zpěváka a klavír.
352 \new Staff = "Zpěvák" <<
354 \new PianoStaff = "Klavír" <<
362 Zde byly osnovy pojmenovány: @qq{Zpěvák} a
363 @qq{Klavír}. To v tomto případě není přímo nutné,
364 ale je dobré zvyknout si na tento způsob psaní, aby se hned
365 poznalo, o kterou osnovu se jedná.
367 K zapamatování: @code{<<} a @code{>>} jsou noty vysázeny
368 zároveň. To způsobuje, že se hlasová část a klavírní osnova objevují
369 v notovém zápisu nad sebou. Konstrukce @code{<< ... >>} pro zpěvákovu osnovu
370 v příkladu výše není nutná, protože zde se mají vkládat noty jen
371 jednoho hlasu, ale @code{<< ... >>}
372 namísto závorek jsou nezbytné, hned jak se má vkládat
373 více než jeden hlas, tedy dva a více současných výrazů, nebo jeden notový hlas a text
374 písně. V našem případě se má zapsat jeden hlas s textem písně,
375 takže jsou potřeba špičaté závorky. Noty přidáme teprve později,
376 pro teď tedy přidáme nějaké noty a text. Pokud si nevzpomínáte,
377 jak se text písně zapisuje, přečtěte si ještě
378 jednou o @code{\addlyrics} v @ref{Zápis jednoduchých písní,,zápisu jednoduchých písní}.
380 @lilypond[verbatim,quote,ragged-right]
383 \new Staff = "singer" <<
384 \new Voice = "vocal" { c'1 }
387 \new PianoStaff = "piano" <<
388 \new Staff = "upper" { c'1 }
389 \new Staff = "lower" { c'1 }
396 Nyní máme mnohem více podrobností. Máme osnovu (angl. staff)
397 pro jednoho zpěváka, ve které se zase nachází jeden hlas
398 (angl. voice). @code{Voice} znamená pro LilyPond hlas (jak
399 zazpívaný tak zahraný; prostě soubor not, nikoli nutně zpívaných zpěvákem
400 -- například housle hrají jeden hlas) a případně dodatečný text. Dodatečně
401 se zapíší dvě notové osnovy pro klavír příkazem @code{\new
402 PianoStaff}. @code{PianoStaff} označuje prostředí klavíru (procházející
403 taktové čáry a složené závorky na začátku), v němž se potom opět
404 zřizují dvě vlastní osnovy ("nahoře" pro pravou ruku a
405 "dole" pro levou), i když spodní osnova musí ještě dostat
408 Nyní bychom do tohoto prostředí mohli začít vkládat noty. Uvnitř
409 složených závorek vedle @code{\new Voice = "Zpěvní hlas"}
410 bychom mohli zapisovat
419 Ale když se soubor píše takto přímo, začne být
420 část @code{\score} velmi dlouhá a je dosti obtížné porozumět tomu,
421 jak vše souvisí. Z toho důvodu se nabízí použití identifikátorů
422 (nebo jinak také proměnných). Byly vysvětleny na začátku předchozí
423 části, jak si zajisté vzpomínáte? Abychom zajistili,
424 že obsah proměnné @code{text} je vykládán jako text písně,
425 interpretiert wird, uvedeme jej @code{\lyricmode}. Tak jako
426 @code{\addlyrics}, je tímto vstupní režim přepnut na
427 text písně. Bez tohoto příkazu by se LilyPond pokoušel vykládat obsah
428 proměnné jako noty a přitom by docházelo k vytváření
429 množství chyb. (Kromě toho je dostupných ještě několik dalších
430 zadávacích režimů, podívejte se na @ruser{Vstupní režimy}.)
432 Takže nyní máme, když přidáme několik not a basový klíč
433 pro levou ruku, následující příklad:
435 @lilypond[verbatim,quote,ragged-right]
436 melody = \relative c'' { r4 d8\noBeam g, c4 r }
437 text = \lyricmode { And God said, }
438 upper = \relative c'' { <g d g,>2~ <g d g,> }
439 lower = \relative c { b2 e }
443 \new Staff = "singer" <<
444 \new Voice = "vocal" { \melody }
447 \new PianoStaff = "piano" <<
448 \new Staff = "upper" { \upper }
449 \new Staff = "lower" {
459 Při zapisování (nebo při čtení) prostředí @code{\score}
460 by se mělo postupovat pomalu a pečlivě. Nejlepší je začít s největšími
461 útvary, a pak vymezit v nich obsažené menší útvary. Také pomáhá velice
462 dbát na přesné odsazení, aby každý řádek, jenž přísluší k
463 téže úrovni, skutečně vodorovně začínal na tom
468 Notace: @ruser{Stavba notového zápisu}.
471 @node Naskládání hudebních výrazů do sebe
472 @subsection Naskládání hudebních výrazů do sebe
473 @translationof Nesting music expressions
475 @cindex Notové osnovy, dočasné
477 @cindex Dočasné notové osnovy
479 Notové osnovy (prostředí @q{Staff}) není bezpodmínečně potřeba
480 vytvořit hned na začátku -- mohou být uvedeny i kdykoli
481 později. To je obzvláště užitečné při vytváření oddílů
482 @rglosnamed{ossia,Ossias}. Zde následuje krátký příklad toho,
483 jak je možné vytvořit dodatečnou dočasnou notovou osnovu
484 jen pro dobu trvání tří not:
486 @lilypond[verbatim,quote,ragged-right]
503 Jak je vidět, velikost notového klíče je tatáž, jaká se vyskytuje
504 i při změně klíče -- o něco menší, než
505 jakou má klíč na začátku notové osnovy. Toto je obvyklé u
506 notových klíčů, které jsou zapsány uvnitř notové osnovy.
508 @cindex Notová osnova, umístění
509 @cindex Umístění notové osnovy
511 Oddíl ossia může být zapsán i mimo hlavní notovou
514 @lilypond[verbatim,quote,ragged-right]
515 \new Staff = "main" {
522 alignAboveContext = #"main"
530 Tento příklad používá příkaz @code{\with}, který bude později
531 vysvětlen ještě přesněji. Jím lze měnit výchozí chování jedné
532 notové osnovy: Zde se jednoduše říká, že nová notová osnova
533 se má umístit nad již jsoucí osnovu s názvem
534 @qq{main} namísto výchozího umístění, které je
539 Ossia jsou často tisknuta bez notového klíče a bez taktového označení,
540 většinou také o něco menší, než jiné osnovy. Toto je přirozeně možné
541 i v LilyPondu, vyžaduje to ale příkazy, jež dosud ještě nebyly
542 představeny. Podívejte se na @ref{Velikost předmětů,,velikosti předmětů}
543 a @ruser{Osnovy ossia}.
546 @node O ne-naskládatelnosti závorek a ligatur
547 @subsection O ne-naskládatelnosti závorek a ligatur
548 @translationof On the un-nestedness of brackets and ties
550 @cindex Závorky, naskládání
551 @cindex Naskládání závorek
554 Již jste při psaní vstupního souboru pro LilyPond poznali
555 četné různé druhy závorek a staveb na způsob závorek. Tyto
556 se řídí různými pravidly, která mohou zpočátku působit
557 matoucím dojmem. Předtím než budou představena přesná pravidla,
558 pojďme si tyto různé druhy závorek a staveb na způsob závorek
561 @c attempt to force this onto a new page
563 @multitable @columnfractions .3 .7
564 @headitem Druh závorek
566 @item @code{@{ .. @}}
567 @tab Uzavírá postupnou část hudby
569 @tab Uzavírá noty jednoho akordu
570 @item @code{<< .. >>}
571 @tab Uzavírá souběžné hudební výrazy
573 @tab Označuje začátek a konec obloučku
574 @item @code{\( .. \)}
575 @tab Označuje začátek a konec frázovacího obloučku
577 @tab Označuje začátek a konec ručně vytvořeného trámce
580 Dodatečně by snad měly být ještě dále zmíněny některé další
581 konstrukce, které noty ať už jakkoli spojují:
582 ligatury (označované vlnovkou @code{~}),
583 trioly (psané jako @code{\times x/y @{..@}}) und
584 ozdoby (poznamenávané jako @code{\grace@{..@}}).
586 Mimo LilyPond vyžaduje běžné používání závorek,
587 aby byly jejich odpovídající druhy správně seskládány,
588 jako je tomu například tady @code{<< [ @{ ( .. ) @} ] >>}. Uzavírající
589 závorky přitom přicházejí v obráceném pořadí k
590 otevírajícím závorkám. Toto je také v LilyPondu
591 @strong{nutnost} pro ony tři druhy závorek, jež byly v hořejší
592 tabulce popsány slovem @q{uzavírá} -- musí být správně
594 Nicméně zbývající stavby na způsob závorek (v tabulce popsány
595 slovem @q{označuje}), ligatury a trioly
596 bezpodmínečně s jinými závorkami nebo stavbami na způsob závorek
597 seskládány být čistě @strong{nemusí}. Vlastně také ani nejsou nějakými
598 závorkami v tom smyslu, že by něco svíraly, nýbrž mnohem více
599 jsou ukazateli, na kterém místě určitý hudební předmět
602 Tak tedy může například takový frázovací oblouček začínat před
603 ručně vloženým trámcem, a přece končit již před jeho koncem.
604 Toto sice může z hudebního pohledu dávat málo smyslu, ale v LilyPondu
607 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,relative=2]
608 { g8\( a b[ c b\) a] g4 }
611 Ve všeobecnosti se dá říct, že mohou být různé druhy závorek,
612 staveb na způsob závorek, legatových obloučků,
613 triol a ozdob libovolně dávány dohromady.
614 Následující příklad ukazuje trámec, který sahá až k triole
615 (řádek 1), ligaturu, která rovněž dosahuje k triole
616 (řádek 2), trámec a ligaturu sahající k triole,
617 oblouček, který běží přes dvě trioly, jakož i frázovací
618 oblouček, který začíná u trioly (řádky 3 a 4).
620 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
622 r16[ g \tuplet 3/2 { r16 e'8] }
623 g16( a \tuplet 3/2 { b16 d) e' }
624 g8[( a \tuplet 3/2 { b8 d') e'~] } |
625 \tuplet 5/4 { e'32\( a b d' e' } a'4.\)
630 @node Hlasy obsahují noty
631 @section Hlasy obsahují noty
632 @translationof Voices contain music
634 Zpěváci potřebují ke zpívání hlasy, a LilyPond je potřebuje také:
635 ve skutečnosti jsou všechny noty pro všechny nástroje zapsány v
636 v notovém zápisu uvnitř hlasů. Hlas je v LilyPondu
637 tím nejzákladnějším pojmem.
641 * Přesně vyjádřené začátky hlasů::
646 @subsection Slyším hlasy
647 @translationof I'm hearing Voices
653 @cindex Voice context
654 @cindex context, Voice
655 @cindex Prostředí hlasu
656 @cindex Prostředí, hlas
657 @cindex Současné noty
658 @cindex Hlasy proti akordům
659 @cindex Akordy proti hlasům
660 @cindex Noty současně
662 Nejnižší, nejzákladnější a nejvnitřnější úrovně v LilyPondovském notovém
663 zápisu jsou nazvány @qq{Voice context} (prostředí hlasu) nebo také jen @qq{Voice}
664 (hlas). Hlasy jsou v jiných notačních programech někdy označovány
665 jako @qq{layer} (úroveň).
667 Skutečně je úroveň hlasu tou jedinou, která opravdu může obsahovat
668 noty. Pokud není otevřeně vytvořeno žádné prostředí hlasu,
669 je jedno vytvořeno automaticky, jak to bylo ukázáno na začátku
670 této kapitoly. Některé nástroje, jako je tomu například u hoboje, mohou
671 zároveň zahrát jen jednu notu. Noty pro takové nástroje jsou jednohlasé
672 a potřebují jen jeden hlas. Nástroje, které současně dokáží zahrát
673 více not, jako klavír, naproti tomu často potřebují více
674 hlasů, aby mohly popsat různé současně zaznívající noty
675 s často rozdílnými rytmy.
677 Jeden hlas přirozeně může v jednom akordu obsahovat více not
678 -- takže kdy přesně je potřeba více hlasů? Podívejme se nejprve na
679 tento příklad se čtyřmi akordy:
681 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,relative=1]
683 <d g>4 <d fis> <d a'> <d g>
686 To lze vyjádřit tak, že se pro ukázání akordů použijí jednoduché špičaté
687 závorky @code{< ... >}. A pro to je potřeba jen jednoho
688 hlasu. Ale předpokládejme, že by Fis bylo vlastně osminovou
689 notou, kterou následuje osminová nota G (jako průchodný tón
690 k A)? Zde máme dvě noty, které začínají ve stejnou dobu,
691 ale mají rozdílné doby trvání: čtvrťová nota D a osminová nota
692 Fis. Jak by je šlo zapsat? Jako akord je napsat nejde,
693 protože v jednom akordu musejí mít všechny noty stejnou
694 délku. Ani nemohou být zapsány jako po sobě jdoucí noty,
695 neboť začínají v ten samý čas. V takovém případě tedy potřebujeme dva
698 Jak se to ale vyjádří v LilyPondovské skladbě?
703 Nejjednodušším způsobem, jak provést zápis částí s více než jedním hlasem
704 na osnovu, je hlasy zapsat za sebou (pokaždé se závorkami
705 @code{@{ ... @}}), a pak je souběžně spojit špičatými závorkami
706 (@code{<<...>>}). Obě části ještě dodatečně musejí být jedna od druhé
707 odděleny dvěma zpětnými lomítky (@code{\\}),
708 aby byly rozpoznány jako dva různé hlasy. Bez těchto oddělovačů by
709 byly zapsány jako jeden hlas. Tato technika je obzvláště vhodná, když
710 se jedná o noty, které jsou jako hudba především jednohlasé,
711 v nichž se ale příležitostně sem tam vyskytují místa, která jsou
714 Takto to vypadá, když jsou akordy rozděleny do dvou hlasů
715 a k průchodnému tónu je ještě přidán legatový oblouček:
717 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,relative=2]
719 % Voice "1" Voice "2"
720 << { g4 fis8( g) a4 g } \\ { d4 d d d } >>
723 Všimněte si, že nožičky druhého hlasu nyní ukazují dolů.
725 Tady je jiný jednoduchý příklad:
727 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,relative=2]
729 % Voice "1" Voice "2"
730 << { r4 g g4. a8 } \\ { d,2 d4 g } >>
731 << { bes4 bes c bes } \\ { g4 g g8( a) g4 } >>
732 << { a2. r4 } \\ { fis2. s4 } >>
735 Není nutné používat pro každý takt vlastní stavbu
736 @code{<< \\ >>}. U hudby s jen málo notami na takt to může
737 zdrojový soubor udělat čitelnějším, ale když se v jednom taktu vyskytuje
738 mnoho not, může být lepší napsat každý hlas odděleně,
741 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,relative=2]
756 Tento příklad má jen dva hlasy, ale stejné stavby lze použít,
757 když máme tři nebo více hlasů, tak, že přidáme více oddělovačů,
760 Hlasová prostředí nesou názvy @code{"1"}, @code{"2"} atd. V každém
761 z těchto prostředí je nastaven svislý směr nožiček, legatových obloučků,
762 ligatur, značek pro dynamiku atd. tak, jak se patří.
764 @lilypond[quote,verbatim]
765 \new Staff \relative c' {
768 % Voice "1" Voice "2" Voice "3"
769 << { g4 f e } \\ { r8 e4 d c8~ } >> |
770 << { d2 e } \\ { c8 b16 a b8 g~ g2 } \\ { s4 b c2 } >> |
774 Tyto hlasy jsou všechny odděleny od hlavního hlasu, který obsahuje noty
775 mimo stavbu @code{<< .. >>}. Pojmenujme ji
776 @emph{souběžná stavba}. Ligatury a legatové obloučky
777 mohou dohromady spojovat pouze noty uvnitř těchže hlasů a nemohou tedy
778 přesahovat do souběžné stavby a ze souběžné stavby. Obráceně platí,
779 že současné hlasy z vlastní souběžné stavby ve stejné notové osnově
780 jsou týmiž hlasy. Na všechny souběžné stavby se vztahují i jiné
781 s prostředím hlasu spojené vlastnosti. Zde je stejný příklad,
782 ale s různými barvami a hlavičkami not pro každý hlas.
783 Všimněte si, že změny v jednom hlasu se nevztahují na jiné hlasy,
784 ale nadále trvají v tomtéž hlase a jsou v něm přítomny ještě později.
785 Všimněte si také, že spojené noty mohou být rozděleny přes stejný hlas
786 do dvou staveb, jak je to ukázáno zde na modrém trojúhelníkovém hlase.
788 @lilypond[quote,verbatim]
789 \new Staff \relative c' {
808 { c8 b16 a b8 g~ g2 }
818 @funindex \voiceOneStyle
819 @funindex \voiceTwoStyle
820 @funindex \voiceThreeStyle
821 @funindex \voiceFourStyle
822 @funindex \voiceNeutralStyle
824 Příkazy @code{\voiceXXXStyle} jsou tu především k tomu, aby se používaly
825 v vzdělávacích dokumentech, jako je tento.
826 Mění barvu notové hlavičky, nožičky a trámce, a dodatečně
827 podobu notové hlavičky, takže se hlasy dají snadno od sebe
828 rozlišit. První hlas je nastaven jako červený kosočtverec,
829 druhý hlas je nastaven jako modrý trojúhelník, třetí hlas je
830 nastaven jako zelený kruh s křížkem a čtvrtý hlas (který tu použit
831 není) má tmavěčervený kříž. @code{\voiceNeutralStyle} (zde také
832 není použit) změny vrací zpět na výchozí styl. Později bude
833 ukázáno, jak mohou být příkazy, jako je tento, vytvářeny samotným
834 uživatelem. Podívejte se také na @ref{Viditelnost a barva předmětů} a
835 @ref{Použití proměnných pro ladění}.
837 @cindex Vícehlasost a relativní notační režim
838 @cindex Relativní notační režim a vícehlasost
840 Vícehlasost nemění vztahy not uvnitř bloku
841 @code{\relative}. Každá nota je nadále počítána ve vztahu k
842 předchozí notě, nebo poměrně k první notě předchozího
843 akordu. Tak například zde je spočítáno
846 \relative c' @{ NoteA << < NoteB NoteC > \\ NoteD >> NoteE @}
850 @code{NoteB} se zřetelem na @code{NoteA} @*
851 @code{NoteC} se zřetelem na @code{NoteB}, ne @code{noteA}; @*
852 @code{NoteD} se zřetelem na @code{NoteB}, ne @code{NoteA} nebo
854 @code{NoteE} se zřetelem na @code{NoteD}, ne @code{NoteA}.
856 Jinou možností je umístit příkaz @code{\relative} na začátek
857 před každý hlas. To se nabízí, když jsou hlasy od sebe ve větší
858 vzdálenosti. Může to být, když jsou noty v hlasech
859 široce odděleny, přehlednější.
862 \relative c' @{ NoteA ... @}
864 \relative c'' @{ < NoteB NoteC > ... @}
866 \relative g' @{ NoteD ... @}
868 \relative c' @{ NoteE ... @}
871 Pojďme konečně rozebrat hlasy ve složitějším kuse hudby.
872 Zde jsou noty prvních dvou taktů Chopinových
873 @notation{Deux Nocturnes}, Op. 32. Tento příklad bude později použit
874 v této a další kapitole, aby na něm byly názorně ukázány různé techniky,
875 jak vytvářet noty. Proto si na tomto místě v kódu nevšímejte čehokoli,
876 co by vám přišlo záhadné, a soustřeďte se jen na noty
877 a hlasy. Složitější věci budou vysvětleny v pozdějších částech.
879 @c The following should appear as music without code
880 @lilypond[quote,ragged-right]
881 \new Staff \relative c'' {
890 % Ignore these for now - they are explained in Ch 4
891 \once \override NoteColumn.force-hshift = #0
893 \once \override NoteColumn.force-hshift = #0.5
901 Směr nožičky se často používá k tomu, aby se ukázala souvislost
902 dvou souběžných melodií. Zde ukazují nožičky všech horních
903 not nahoru a nožičky všech dolních not dolů.
904 To je první známkou toho, že je potřeba více než jeden
907 Ale skutečná nezbytnost více hlasů nadejde teprve tehdy,
908 když současně zaznívají různé noty, které začínají ve stejnou dobu,
909 mají rozdílné doby trvání. Podívejte se na noty, jež začínají na
910 třetí době prvního taktu. As je tečkovaná čtvrťová nota,
911 F je čtvrťová nota a Des je půlová nota. Nemohou být
912 zapsány jako akord, protože všechny noty jednoho akordu
913 mají stejnou dobu trvání. Nemohou být ale zapsány ani jako jdoucí po sobě,
914 protože musí začínat v tutéž dobu. Tato část taktu
915 potřebuje tři hlasy, a běžně se zapisují tři hlasy
916 pro celý takt, jak je to vidět na příkladu níže;
917 kde jsou použity různé hlavičky not a barvy pro různé
918 hlasy. Ještě jednou: Zdrojový kód pro tento příklad bude později
919 vysvětlen znovu, proto si nevšímejte ničeho, čemu zde nemůžete
922 @c The following should appear as music without code
923 @c The three voice styles should be defined in -init
924 @lilypond[quote,ragged-right]
925 \new Staff \relative c'' {
936 \\ % No Voice three (we want stems down)
939 % Ignore these for now - they are explained in Ch 4
940 \once \override NoteColumn.force-hshift = #0
942 \once \override NoteColumn.force-hshift = #0.5
950 Pokusme se tedy tyto noty zapsat od začátku. Jak je zde
951 vidět, je tu obsaženo několik potíží. Začneme, jak jsme
952 se to naučili, pomocí konstrukcí @code{<< \\ >>},
953 kterou zapíšeme tři hlasy prvního taktu:
955 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
956 \new Staff \relative c'' {
959 { c2 aes4. bes8 } \\ { aes2 f4 fes } \\ { <ees c>2 des }
966 @cindex Nožička nahoru
967 @cindex Notová nožička, Směr
968 @cindex Směr notové nožičky
969 @cindex Hlasy a směr notové nožičky
970 @cindex Směr notové nožičky ve hlasech
972 Směr notové nožičky je přiřazen automaticky; hlasy s lichým
973 číslem nesou nožičky nahoru, sudé mají nožičky dolů. Nožičky
974 pro hlasy 1 a 2 jsou správně, ale nožičky třetího hlasu
975 by v tomto příkladu měly vlastně ukazovat dolů. Můžeme to opravit
976 jednoduše tak, že vypustíme třetí hlas, přeskočíme jej a noty
977 umístíme do čtvrtého hlasu. To se udělá jednoduše přidáním
980 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
981 \new Staff \relative c'' {
987 \\ % Omit Voice three
996 Vidíme, že se tím mění směr nožiček, ale ukazuje se jiný
997 problém, na který se někdy při více hlasech narazí:
998 Nožičky not jednoho hlasu se mohou střetávat s nožičkami jiného hlasu.
999 LilyPond dovoluje notám různých hlasů, aby se nacházely ve
1000 stejné svislé poloze, za předpokladu že nožičky ukazují v opačných
1001 směrech, a třetí a čtvrtý hlas pak umísťuje tak, aby pokud možno
1002 k vzájemnému střetu nedocházelo. Obvykle to pracuje
1003 dobře, ale v tomto případě jsou noty nejnižšího hlasu
1004 zřetelně nedobře umístěny. LilyPond nabízí několik různých způsobů,
1005 jak vodorovnou polohu not přizpůsobit. Nejsme však ještě tak daleko,
1006 abychom tyto funkce mohli použít. Proto
1007 tento problém odložíme na později; viz vlastnost @code{force-hshift} v
1008 @ref{Oprava překrývajících se not}.
1012 Notace: @ruser{Více hlasů}.
1015 @node Přesně vyjádřené začátky hlasů
1016 @subsection Přesně vyjádřené začátky hlasů
1017 @translationof Explicitly instantiating voices
1023 @funindex \voiceThree
1024 @funindex voiceThree
1025 @funindex \voiceFour
1029 @funindex \new Voice
1030 @cindex Vytvoření prostředí hlasu
1031 @cindex Prostředí hlasu, vytvoření
1033 Prostředí hlasů lze vytvářet i ručně uvnitř bloku @code{<< >>}
1034 pro vytvoření vícehlesé hudby. Pomocí příkazů @code{\voiceOne} až
1035 @code{\voiceFour} lze ke každému hlasu přidat odpovídající chování
1036 svislého posunu a požadované směry nožiček, legatové obloučky
1037 a jiné předměty. V delších notových zápisech je tento způsob čistší,
1038 protože dovoluje, aby byly hlasy odděleny a aby se jim daly
1041 Stavba @code{<< \\ >>}, kterou jsme použili v předchozím
1047 << @{ e4 f g a @} \\ @{ c,4 d e f @} >>
1057 \new Voice = "1" @{ \voiceOne \relative c' @{ e4 f g a @} @}
1058 \new Voice = "2" @{ \voiceTwo \relative c' @{ c4 d e f @} @}
1062 Obojí výše by vytvořilo následující notový obraz:
1064 @c The following example should not display the code
1065 @lilypond[ragged-right,quote]
1067 \new Voice = "1" { \voiceOne \relative c' { e4 f g a } }
1068 \new Voice = "2" { \voiceTwo \relative c' { c4 d e f } }
1072 @cindex Hlasy, sloučení více do jednoho
1073 @cindex Obnovení jednoho hlasu
1075 Příkazy @code{\voiceXXX} nastavuje směr nožiček, legata
1076 ligatury, artikulace, textové poznámky, tečkování tečkovaných not
1077 a prstoklady. @code{\voiceOne} a @code{\voiceThree} nechají tyto
1078 předměty ukazovat nahoru, @code{\voiceTwo} a @code{\voiceFour} je
1079 naproti tomu nechají ukazovat dolů. Tyto příkazy rovněž vytvářejí
1080 vodorovný posun pro každý hlas, když se vyžaduje vyvarování se
1081 střetům notových hlaviček. Příkaz @code{\oneVoice} nastavení vrací
1082 na obvyklou hodnotu pro jeden hlas.
1084 Podívejme se na některých jednoduchých příkladech, jaký přesně
1085 mají příkazy @code{\oneVoice}, @code{\voiceOne} a @code{voiceTwo}
1086 účinek na text, obloučky a označení dynamiky:
1088 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1090 % Default behavior or behavior after \oneVoice
1091 c4 d8~ d e4( f | g4 a) b-> c |
1095 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1098 c4 d8~ d e4( f | g4 a) b-> c |
1100 c,4 d8~ d e4( f | g4 a) b-> c |
1104 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1107 c4 d8~ d e4( f | g4 a) b-> c |
1109 c,4 d8~ d e4( f | g4 a) b-> c |
1113 Nyní se podívejme na tři různé způsoby zápisu té samé pasáže
1114 vícehlasé hudby, z nichž každý má své výhody za jiných
1115 okolností. Použijeme k tomu příklad z předchozí části.
1117 Výraz, který se vyskytuje přímo uvnitř @code{<< >>}, náleží
1118 hlavnímu hlasu (ale všimněte si @strong{not} ve stavbě @code{<< \\ >>}).
1119 Toto je užitečné, když se objeví dodatečné hlasy, zatímco hlavní hlas pokračuje.
1120 Zde je lepší verze našeho příkladu z předchozí části. Hlavičky not ve
1121 tvaru červeného diamantu ukazují, že se hlavní hlas nachází v prostředí
1122 jednotlivého hlasu. Tím se může frázovací oblouček malovat nad ně.
1124 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1125 \new Staff \relative c' {
1127 % The following notes are monophonic
1129 % Start simultaneous section of three voices
1131 % Continue the main voice in parallel
1132 { g4 f e | d2 e) | }
1133 % Initiate second voice
1135 % Set stems, etc., down
1137 r8 e4 d c8~ | c8 b16 a b8 g~ g2 |
1139 % Initiate third voice
1141 % Set stems, etc, up
1149 @cindex Vnoření hudebních výrazů
1150 @cindex Verschachteln von gleichzeitigen Ausdrücken
1151 @cindex Výrazy, vnoření
1152 @cindex Hlasy, dočasné
1153 @cindex Hlasy, vnoření
1154 @cindex Vnoření hlasů
1155 @cindex Dočasné hlasy
1157 Hlouběji vnořené vícehlasé stavby jsou možné, a pokud se
1158 hlas objeví jen krátce, může to být přirozenější způsob
1161 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1162 \new Staff \relative c' {
1165 { g4 f e | d2 e2) | }
1170 { c8 b16 a b8 g~ g2 | }
1181 @cindex Noty držící místo
1182 @cindex Neviditelné noty
1185 Tento způsob krátkodobého vnoření nových hlasů je užitečný,
1186 když jsou vícehlasé jen malé části hudby. Ale když je vícehlasá celá
1187 osnova, je většinou jasnější použití více hlasů v celé osnově. Tady
1188 se dají místa, kde se hlas nevyskytuje, přeskočit pomocí neviditelných not,
1191 @lilypond[quote,ragged-right,verbatim]
1192 \new Staff \relative c' <<
1193 % Initiate first voice
1196 c16^( d e f g4 f e | d2 e) |
1198 % Initiate second voice
1200 % Set stems, etc, down
1202 s4 r8 e4 d c8~ | c8 b16 a b8 g~ g2 |
1204 % Initiate third voice
1206 % Set stems, etc, up
1213 @subsubheading Notové sloupce
1215 @cindex Notové sloupce
1216 @cindex Notové střety
1217 @cindex Svislé umístění
1218 @cindex Příkazy shift
1219 @cindex Posunutí not
1223 @funindex \shiftOnnn
1229 Hustě zapisované noty v akordu, nebo noty vyskytující se ve stejnou
1230 dobu ale v různých hlasech, jsou uspořádány do dvou, někdy i do více,
1231 sloupců, aby se zabránilo překrytí hlaviček not. Označují se jako
1232 notové sloupce. Každý hlas má svůj vlastní sloupec, a příkaz pro posun
1233 závislý na hlase (ang. shift) se na notový sloupec použije, jestliže
1234 by jinak došlo ke střetu. To ukazuje příklad výše. Ve druhém taktu
1235 je C druhého hlasu posunuto doprava, ve vztahu k D v prvním hlasu, a
1236 v posledním akordu je C v třetím hlasu posunuto doprava, ve vztahu
1239 Příkazy @code{\shiftOn}, @code{\shiftOnn}, @code{\shiftOnnn} a
1240 @code{\shiftOff} určují stupeň, k němuž se mají noty a akordy
1241 hlasu posunout, když se nedá vyhnout střetu jinak. Ve výchozím
1242 nastavení se vnější hlasy nastavují (obyčejně jde o hlasy
1243 jedna a dva) tak, že mají stanoveno @code{\shiftOff}, zatímco pro
1244 vnitřní hlasy (tři a čtyři) je stanoveno @code{\shiftOn}.
1245 Když se použije posunutí, posunou se hlasy jedna a tři doprava
1246 a hlasy dva a čtyři doleva.
1248 @code{\shiftOnn} a @code{\shiftOnnn} stanovují další úrovně posunu,
1249 které mohou být stanoveny krátkodobě kvůli vyřešení střetů
1250 ve složitých situacích. Podívejte se také na @ref{Příklady ze života}.
1252 Notový sloupec může obsahovat jen jednu notu (nebo jeden akord) hlasu
1253 s nožičkami nahoru a jednu notu (nebo jeden akord) hlasu
1254 s nožičkami dolů. Pokud jsou na témže místě umístěny noty dvou hlasů,
1255 které mají své nožičky v tomtéž směru, a u obou hlasů není žádný
1256 posun, nebo je stanoven stejný posun, je vydáno hlášení o chybě
1257 @qq{Příliš mnoho střetávajících se notových sloupců}.
1261 Notace: @ruser{Více hlasů}.
1265 @subsection Hlasy a zpěvy
1266 @translationof Voices and vocals
1268 Notový zápis vokální hudby má své vlastní obtíže, je totiž
1269 potřeba spojení dvou výrazů: not a textu.
1270 Pozor: Textu písně se v angličtině říká @qq{lyrics}.
1273 @funindex \new Lyrics
1277 @cindex Prostředí text písně, vytvoření
1278 @cindex Text písně, spojení s notami
1280 Již jste viděli příkaz @code{\addlyrics@{@}}, s nímž lze
1281 dobře vytvářet jednoduché osnovy. Tento způsobem je ale docela
1282 omezený. U složitějších not se musí text písně začít novým prostředím
1283 @code{Lyrics} (pomocí příkazu @code{\new Lyrics}) a přesně
1284 spojit text s notami určitého hlasu příkazem @code{\lyricsto@{@}} tak, že
1285 se použije označení přiřazené hlasu.
1287 @lilypond[quote,verbatim]
1289 \new Voice = "one" {
1293 c4 b8. a16 | g4. f8 | e4 d | c2 |
1296 \new Lyrics \lyricsto "one" {
1297 No more let | sins and | sor -- rows | grow. |
1302 Všimněte si, že text k notám může být spojen jedině s prostředím
1303 @code{Voice}, @emph{ne} s prostředím @code{Staff}. V tomto
1304 případě je také nutné přesně vytvořit prostředí osnovy @code{Staff}
1305 a hlasu @code{Voice}, aby všechno fungovalo.
1307 @cindex Text písně a trámce
1308 @cindex Text a trámce
1309 @cindex Trámce a text
1310 @funindex \autoBeamOff
1311 @funindex autoBeamOff
1313 Automatické trámce, jež LilyPond používá ve výchozím nastavení, pracují
1314 dobře pro instrumentální hudbu, ale ne tak dobře v případě hudby s textem,
1315 kde se trámce nepožadují buď vůbec, nebo se jich užívá na ukázání
1316 melismat v textu písně. V příkladu výše se používá příkaz
1317 @code{\autoBeamOff} k vypnutí automatických trámců (ang. beam).
1319 @funindex \new ChoirStaff
1320 @funindex \lyricmode
1321 @funindex ChoirStaff
1323 @cindex Vokální notový zápis, stavba
1324 @cindex Sborový notový zápis, stavba
1326 Chceme použít dřívější příklad @notation{Judas Maccabæus}
1327 na znázornění těchto průžných technik pro texty písní. Příklad
1328 byl předělán tak, aby se teď dosadily proměnné, aby byl oddělen
1329 text a noty od stavby notového zápisu. Byla dodatečně přidána
1330 závorka sborového notového zápisu. Text písně se musí zadat s
1331 @code{\lyricmode}, aby byl vykládán jako text a
1334 @lilypond[quote,verbatim]
1335 global = { \key f \major \time 6/8 \partial 8 }
1337 SopOneMusic = \relative c'' {
1338 c8 | c8([ bes)] a a([ g)] f | f'4. b, | c4.~ c4
1340 SopOneLyrics = \lyricmode {
1341 Let | flee -- cy flocks the | hills a -- dorn, __
1343 SopTwoMusic = \relative c' {
1344 r8 | r4. r4 c8 | a'8([ g)] f f([ e)] d | e8([ d)] c bes'
1346 SopTwoLyrics = \lyricmode {
1347 Let | flee -- cy flocks the | hills a -- dorn,
1353 \new Voice = "SopOne" {
1357 \new Lyrics \lyricsto "SopOne" {
1362 \new Voice = "SopTwo" {
1366 \new Lyrics \lyricsto "SopTwo" {
1374 Toto je základní stavba pro všechny notové zápisy sboru. Je
1375 možné přidat více velkých osnov, když jsou potřeba. Ke každé
1376 velké osnově je možné přidat více hlasů, je možné přidat více
1377 slok k textu, a konečně lze proměnné rychle přesunout do
1378 vlastního souboru, když by se staly příliš dlouhými.
1380 @cindex Chorálová notace
1381 @cindex Notace hymnu
1382 @cindex Notový zápis SATB
1385 @cindex Choral s více slokami
1387 Zde příklad prvního řádku chorálu se čtyřmi slokami
1388 pro smíšený sbor. V tomto případě je text pro všechny
1389 čtyři hlasy stejný. Všimněte si, jak se dosazují proměnné,
1390 aby od sebe oddělily obsah (noty a text) a formu (notový
1391 zápis). Byla dosazena proměnné, aby přijala prvky,
1392 které se objevují na obou, osnovách, totiž druh taktu a
1393 tóninu. Taková proměnná se často označuje @qq{global}.
1395 @lilypond[quote,verbatim]
1396 keyTime = { \key c \major \time 4/4 \partial 4 }
1398 SopMusic = \relative c' { c4 | e4. e8 g4 g | a4 a g }
1399 AltoMusic = \relative c' { c4 | c4. c8 e4 e | f4 f e }
1400 TenorMusic = \relative c { e4 | g4. g8 c4. b8 | a8 b c d e4 }
1401 BassMusic = \relative c { c4 | c4. c8 c4 c | f8 g a b c4 }
1404 \lyricmode { E -- | ter -- nal fa -- ther, | strong to save, }
1406 \lyricmode { O | Christ, whose voice the | wa -- ters heard, }
1408 \lyricmode { O | Ho -- ly Spi -- rit, | who didst brood }
1410 \lyricmode { O | Tri -- ni -- ty of | love and pow'r }
1416 \new Voice = "Sop" { \voiceOne \keyTime \SopMusic }
1417 \new Voice = "Alto" { \voiceTwo \AltoMusic }
1418 \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseOne }
1419 \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseTwo }
1420 \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseThree }
1421 \new Lyrics \lyricsto "Sop" { \VerseFour }
1425 \new Voice = "Tenor" { \voiceOne \keyTime \TenorMusic }
1426 \new Voice = "Bass" { \voiceTwo \BassMusic }
1434 Notace: @ruser{Notový zápis zpěvu}.
1437 @node Prostředí a rytci
1438 @section Prostředí a rytci
1439 @translationof Contexts and engravers
1441 Prostředí a rytci (@qq{Stempel}) sind in den vorherigen
1442 Abschnitten schon aufgetaucht; hier wollen wir uns ihnen
1443 nun etwas ausführlicher widmen, denn sie sind sehr
1444 wichtig, um Feineinstellungen in der LilyPond-Notenausgabe
1445 vornehmen zu können.
1448 * Vysvětlení prostředí::
1449 * Vytvoření prostředí::
1450 * Vysvětlení rytců::
1451 * Změna vlastností prostředí::
1452 * Přidání a odstranění rytců::
1455 @node Vysvětlení prostředí
1456 @subsection Vysvětlení prostředí
1457 @translationof Contexts explained
1459 @cindex Kontexte erklärt
1461 Wenn Noten gesetzt werden, müssen viele Elemente zu der Notenausgabe
1463 die im Quellcode gar nicht explizit vorkommen. Vergleichen Sie
1464 etwa den Quellcode und die Notenausgabe des folgenden Beispiels:
1466 @lilypond[quote,verbatim,relative=2]
1467 cis4 cis2. | a4 a2. |
1470 Der Quellcode ist sehr kurz und knapp, während in der
1471 Notenausgabe Taktlinien, Vorzeichen, ein Schlüssel und
1472 eine Taktart hinzugefügt wurden. Während LilyPond
1473 den Eingabetext @emph{interpretiert}, wird die
1474 musikalische Information von rechts nach links gelesen,
1475 in etwa, wie man eine Partitur von links nach
1476 rechts liest. Während das Programm den Code liest,
1477 merkt es sich, wo sich Taktgrenzen befinden und
1478 für welche Tonhöhen Versetzungszeichen gesetzt werden
1479 müssen. Diese Information muss auf mehreren Ebenen
1480 gehandhabt werden, denn Versetzungszeichen etwa
1481 beziehen sich nur auf ein System, Taktlinien dagegen
1482 üblicherweise auf die gesamte Partitur.
1484 Innerhalb von LilyPond sind diese Regeln und
1485 Informationshappen in @emph{Kontexten} (engl.
1486 contexts) gruppiert. Der @code{Voice} (Stimmen)-Kontext
1487 wurde schon vorgestellt. Daneben
1488 gibt es noch die @code{Staff} (Notensystem-) und
1489 @code{Score} (Partitur)-Kontexte. Kontexte sind
1490 hierarchisch geschichtet um die hierarchische
1491 Struktur einer Partitur zu spiegeln. Ein @code{Staff}-Kontext
1492 kann zum Beispiel viele @code{Voice}-Kontexte beinhalten,
1493 und ein @code{Score}-Kontext kann viele
1494 @code{Staff}-Kontexte beinhalten.
1497 @sourceimage{context-example,5cm,,}
1500 Jeder Kontext hat die Aufgabe, bestimmte Notationsregeln
1501 zu erzwingen, bestimmte Notationsobjekte zu erstellen und
1502 verbundene Elemente zu ordnen. Der @code{Voice}-Kontext
1503 zum Beispiel kann eine Vorzeichenregel einführen und der
1504 @code{Staff}-Kontext hält diese Regel dann aufrecht, um
1505 einzuordnen, ob ein Versetzungszeichen gesetzt werden
1508 Ein anderes Beispiel: die Synchronisation der Taktlinien ist
1509 standardmäßig im @code{Score}-Kontext verankert. Manchmal sollen
1510 die Systeme einer Partitur aber unterschiedliche Taktarten
1511 enthalten, etwa in einer polymetrischen Partitur mit
1512 4/4- und 3/4-Takt. In diesem Fall müssen also die Standardeinstellungen
1513 der @code{Score}- und @code{Staff}-Kontexte verändert werden.
1515 In einfachen Partituren werden die Kontexte implizit erstellt,
1516 und es kann sein, dass Sie sich dessen gar nicht bewusst sind.
1517 Für etwas größere Projekte, etwa mit vielen Systemen, müssen
1518 die Kontexte aber explizit erstellt werden, um sicher zu gehen,
1519 dass man auch wirklich die erwünschte Zahl an Systemen in der
1520 richtigen Reihenfolge erhält. Wenn Stücke mit spezialisierter
1521 Notation gesetzt werden sollen, ist es üblich, die existierenden
1522 Kontexte zu verändern oder gar gänzlich neue zu definieren.
1524 Zusätzlich zu den @code{Score,} @code{Staff} und
1525 @code{Voice}-Kontexten gibt es noch Kontexte, die zwischen
1526 der Partitur- und Systemebene liegen und Gruppen von Systemen
1527 kontrollieren. Das sind beispielsweise der
1528 @code{PianoStaff} und @code{ChoirStaff}-Kontext. Es gibt zusätzlich
1529 alternative Kontexte für Systeme und Stimmen sowie eigene Kontexte
1530 für Gesangstexte, Perkussion, Griffsymbole, Generalbass usw.
1532 Die Bezeichnungen all dieser Kontexte werden von einem oder mehreren
1534 Wörtern gebildet, dabei wird jedes Wort mit einem Großbuchstaben
1535 begonnen und direkt an das folgende ohne Bindestrich oder Unterstrich
1537 @code{GregorianTranscriptionStaff}.
1541 Notationreferenz: @ruser{Vysvětlení prostředí}.
1544 @node Vytvoření prostředí
1545 @subsection Vytvoření prostředí
1546 @translationof Creating contexts
1550 @cindex Neue Kontexte
1551 @cindex Erstellen von Kontexten
1552 @cindex Kontexte, Erstellen
1554 In einer Eingabedatei enthält eine @code{Score}-Umgebung (einen
1556 dem Befehl @code{\score} eingeleitet wird, nur einen einzigen
1557 musikalischen Ausdruck und mit ihm verknüpft eine Ausgabedefinition
1558 (entweder eine @code{\layout}- oder eine @code{\midi}-Umgebung).
1559 Üblicherweise wird der @code{Score}-Kontext automatisch von
1560 LilyPond erstellt, wenn der musikalische Ausdruck interpretiert
1563 Wenn nur ein System vorhanden ist, kann man es ruhig
1564 LilyPond überlassen, auch die @code{Voice}- und @code{Staff}-Kontexte
1565 zu erstellen, aber für komplexere Partituren ist es notwendig,
1566 sie mit einem Befehl zu erstellen. Der einfachste Befehl
1567 hierzu ist @code{\new}. Er wird dem musikalischen Ausdruck
1568 vorangestellt, etwa so:
1571 \new @var{Typ} @var{musikalischer Ausdruck}
1575 wobei @var{Typ} eine Kontextbezeichnung (wie etwa @code{Staff} oder
1576 @code{Voice}) ist. Dieser Befehl erstellt einen neuen Kontext und
1577 beginnt, den @var{muskalischen Ausdruck} innerhalb dieses
1578 Kontexts auszuwerten.
1580 @warning{Der @bs{}@code{new Score}-Befehl sollte nicht benutzt werden,
1581 weil der Partitur-(Score)-Kontext der obersten Ebene
1582 normalerweise automatisch erstellt wird, wenn der musikalische Ausdruck
1583 innerhalb der @code{\score}-Umgebung interpretiert wird. Standard-Werte
1584 von Kontexteigenschaften, die für einen bestimmten @code{Score} gelten
1585 sollen, können innerhalb der @bs{}@code{layout}-Umgebung definiert werden.
1586 Siehe @ref{Změna vlastností prostředí,,změnu vlastností prostředí}.}
1588 Wir haben schon viele explizite Beispiel gesehen, in denen
1589 neue @code{Staff}- und @code{Voice}-Kontexte erstellt wurden, aber
1590 um noch einmal ins Gedächtnis zu rufen, wie diese Befehle benutzt
1591 werden, hier ein kommentiertes Beispiel aus dem richtigen Leben:
1593 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
1594 \score { % start of single compound music expression
1595 << % start of simultaneous staves section
1597 \new Staff { % create RH staff
1600 \new Voice { % create voice for RH notes
1601 \relative c'' { % start of RH notes
1607 \new Staff << % create LH staff; needs two simultaneous voices
1610 \new Voice { % create LH voice one
1612 \relative g { % start of LH voice one notes
1613 g8 <bes d> ees, <g c>
1614 g8 <bes d> ees, <g c>
1615 } % end of LH voice one notes
1616 } % end of LH voice one
1617 \new Voice { % create LH voice two
1619 \relative g { % start of LH voice two notes
1622 } % end of LH voice two notes
1623 } % end of LH voice two
1624 >> % end of LH staff
1625 >> % end of simultaneous staves section
1626 } % end of single compound music expression
1629 (Beachten Sie, dass wir hier alle Zeilen, die eine neue
1630 Umgebung entweder mit einer geschweiften Klammer (@code{@{})
1631 oder doppelten spitzen Klammern (@code{<<}) öffnen, mit
1632 jeweils zwei Leerzeichen, und die entsprechenden
1633 schließenden Klammern mit der gleichen Anzahl Leerzeichen
1634 eingerückt werden. Dies ist nicht erforderlich, es wird aber
1635 zu einem großen Teil die nicht passenden Klammerpaar-Fehler
1636 eliminieren und ist darum sehr empfohlen. Es macht es
1637 möglich, die Struktur einer Partitur auf einen Blick zu
1638 verstehen, und alle nicht passenden Klammern
1639 erschließen sich schnell. Beachten Sie auch, dass das
1640 untere Notensystem mit eckigen Klammern erstellt wird,
1641 denn innerhalb dieses Systems brauchen wir zwei Stimmen,
1642 um die Noten darzustellen. Das obere System braucht
1643 nur einen einzigen musikalischen Ausdruck und ist deshalb
1644 von geschweiften Klammern umschlossen.)
1646 @cindex Kontexte, Benennung
1647 @cindex Benennung von Kontexten
1649 Der @code{\new}-Befehl kann einem Kontext auch einen
1650 Namen zur Identifikation geben, um ihn von anderen Kontexten des
1651 selben Typs zu unterscheiden:
1654 \new @var{Typ} = @var{Name} @var{musikalischer Ausdruck}
1657 Beachten Sie den Unterschied zwischen der Bezeichnung des
1658 Kontexttyps (@code{Staff}, @code{Voice}, usw.) und dem
1659 Namen, der aus beliebigen Buchstaben bestehen kann
1660 und vom Benutzer frei erfunden werden kann. Zahlen und
1661 Leerzeichen können auch benutzt werden, in dem Fall
1662 muss der Name aber von doppelten Anführungszeichen
1663 umgeben werden, also etwa
1664 @code{\new Staff = "Mein System 1" @var{musikalischer Ausdruck}}.
1666 benutzt, um später auf genau diesen spezifischen Kontext
1667 zu verweisen. Dieses Vorgehen wurde schon in dem Abschnitt
1668 zu Gesangstexten angewandt, siehe @ref{Hlasy a zpěvy,,hlasy a zpěvy}.
1672 Notationsreferenz: @ruser{Vytvoření prostředí}.
1675 @node Vysvětlení rytců
1676 @subsection Vysvětlení rytců
1677 @translationof Engravers explained
1680 @cindex Stempel (Engraver)
1682 Jedes Zeichen des fertigen Notensatzes von LilyPond wird
1683 von einem @code{Engraver} (Stempel) produziert. Es gibt
1684 also einen Engraver, der die Systeme erstellt, einen, der die
1685 Notenköpfe ausgibt, einen für die Hälse, einen für die
1686 Balken usw. Insgesamt gibt es über 120 Engraver! Zum
1687 Glück braucht man für die meisten Partituren nur ein
1688 paar Engraver, und für einfache Partituren muss man eigentlich
1689 überhaupt nichts über sie wissen.
1691 Engraver leben und wirken aus den Kontexten heraus. Engraver
1692 wie der @code{Metronome_mark_engraver}, dessen Aktion
1693 und Ausgabe sich auf die gesamte Partitur bezieht, wirken
1694 in der obersten Kontextebene -- dem @code{Score}-Kontext.
1696 Der @code{Clef_engraver} (Schlüssel-Stempel) und der
1697 @code{Key_engraver} (Vorzeichen-Stempel) finden sich in
1698 jedem @code{Staff}-Kontext, denn unterschiedliche Systeme
1699 könnten unterschiedliche Tonarten und Notenschlüssel
1702 Der @code{Note_heads_engraver} (Notenkopf-Stempel) und der
1703 @code{Stem_engraver} (Hals-Stempel) befinden sich in jedem
1704 @code{Voice}-Kontext, der untersten Kontextebene.
1706 Jeder Engraver bearbeitet die bestimmten Objekte, die mit
1707 seiner Funktion assoziiert sind, und verwaltet die Eigenschaften
1708 dieser Funktion. Diese Eigenschaften, wie etwa die Eigenschaften,
1709 die mit Kontexten assoziiert sind, können verändert werden,
1710 um die Wirkungsweise des Engravers oder das Erscheinungsbild
1711 der von ihm produzierten Elemente in der Partitur zu ändern.
1713 Alle Engraver haben zusammengesetzte Bezeichnung, die aus
1714 den (englischen) Wörtern ihrer Funktionsweise bestehen. Nur
1715 das erste Wort hat einen Großbuchstaben, und die restlichen
1716 Wörter werden mit einem Unterstrich angefügt. Ein
1717 @code{Staff_symbol_engraver} verantwortet also die Erstellung
1718 der Notenlinien, ein @code{Clef_engraver} entscheidet über die
1719 Art der Notenschlüssel und setzt die entsprechenden Symbole; damit
1720 wird gleichzeitig die Referenztonhöhe auf dem Notensystem festgelegt.
1722 Hier die meistgebräuchlichen Engraver mit ihrer Funktion.
1723 Sie werden sehen, dass es mit etwas Englischkenntnissen
1724 einfach ist, die Funktion eines Engravers von seiner Bezeichnung
1727 @multitable @columnfractions .3 .7
1730 @item Accidental_engraver
1731 @tab Erstellt Versetzungszeichen, vorgeschlagene und Warnversetzungszeichen.
1733 @tab Erstellt Balken.
1735 @tab Erstellt Notenschlüssel.
1736 @item Completion_heads_engraver
1737 @tab Teilt Noten in kleiner Werte, wenn sie über die Taktlinie reichen.
1738 @item Dynamic_engraver
1739 @tab Erstellt Dynamik-Klammern und Dynamik-Texte.
1740 @item Forbid_line_break_engraver
1741 @tab Verbietet Zeilenumbrüche, solange ein musikalisches Element aktiv ist.
1743 @tab Erstellt die Vorzeichen.
1744 @item Metronome_mark_engraver
1745 @tab Erstellt Metronom-Bezeichnungen.
1746 @item Note_heads_engraver
1747 @tab Erstellt Notenköpfe.
1749 @tab Erstellt Pausen.
1750 @item Staff_symbol_engraver
1751 @tab Ersetllt die (standardmäßig) fünf Notenlinien des Systems.
1753 @tab Erstellt die Notenhälse und Tremolos mit einem Hals.
1754 @item Time_signature_engraver
1755 @tab Erstellt die Taktartbezeichnung.
1760 Es soll später gezeigt werden, wie die LilyPond-Ausgabe
1761 verändert werden kann, indem die Wirkungsweise der
1762 Engraver beeinflusst wird.
1766 Referenz der Interna: @rinternals{Engravers and Performers}.
1769 @node Změna vlastností prostředí
1770 @subsection Změna vlastností prostředí
1771 @translationof Modifying context properties
1773 @cindex Kontext-Eigenschaften, Verändern
1774 @cindex Eigenschaften von Kontexten
1775 @cindex Verändern von Kontext-Eigenschaften
1781 Kontexte sind dafür verantwortlich, die Werte bestimmter
1782 Kontext-@emph{Eigenschaften} zu speichern. Viele davon
1783 können verändert werden, um die Interpretation der
1784 Eingabe zu beeinflussen und die Ausgabe zu verändern.
1785 Kontexte werden mit dem @code{\set}-Befehl geändert.
1789 \set @var{KontextBezeichnung}.@var{eigenschaftsBezeichnung} = #@var{Wert}
1793 verwendet, wobei @var{KontextBezeichnung} üblicherweise
1795 @code{Staff} oder @code{Voice} ist. Der erste Teil kann auch
1796 ausgelassen werden; in diesem Fall wird der aktuelle
1797 Kontext (üblicherweise @code{Voice}) eingesetzt.
1799 Die Bezeichnung von Kontexten-Eigenschaften besteht
1800 aus zwei Wörtern, die ohne Unterstrich oder Bindestrich
1801 verbunden sind. Alle außer dem ersten werden am Anfang
1802 groß geschrieben. Hier einige Beispiele der gebräuchlichsten
1803 Kontext-Eigenschaften. Es gibt sehr viel mehr.
1805 @c attempt to force this onto a new page
1807 @multitable @columnfractions .25 .15 .45 .15
1808 @headitem eigenschaftsBezeichnung
1813 @tab boolescher Wert
1814 @tab Wenn wahr, werden zusätzliche Auflösungszeichen vor Versetzungszeichen gesetzt.
1815 @tab @code{#t}, @code{#f}
1816 @item currentBarNumber
1818 @tab Setzt die aktuelle Taktnummer.
1821 @tab boolescher Wert
1822 @tab Wenn wahr, werden Legatobögen über und unter die Noten gesetzt.
1823 @tab @code{#t}, @code{#f}
1824 @item instrumentName
1826 @tab Setzt die Instrumentenbezeichnung am Anfang eines Systems.
1827 @tab @code{"Cello I"}
1830 @tab Vergrößert oder verkleinert die Schriftgröße.
1834 @tab Setzt den Text zu Beginn einer Strophe.
1839 Ein boolescher Wert ist entweder wahr (@code{#t})
1840 oder falsch (@code{#f}),
1841 ein Integer eine positive ganze Zahl, ein Real (reelle Zahl) eine positive
1842 oder negative Dezimalzahl, und Text wird in doppelte
1843 Anführungszeichen (Shift+2) eingeschlossen. Beachten Sie
1844 das Vorkommen des Rautenzeichens
1845 (@code{#}) an unterschiedlichen Stellen: als Teil eines
1846 booleschen Wertes vor dem @code{t} oder @code{f}, aber
1847 auch vor einem @emph{Wert} in der
1848 @code{\set}-Befehlskette. Wenn ein boolescher Wert
1849 eingegeben werden soll, braucht man also zwei
1850 Rautenzeichen, z. B. @code{##t}.
1852 @cindex Eigenschaften in Kontexten
1853 @cindex Veränderung von Eigenschaften in Kontexten
1855 Bevor eine Eigenschaft geändert werden kann, muss man wissen,
1856 in welchem Kontext sie sich befindet. Manchmal versteht das
1857 sich von selbst, aber in einigen Fällen kann es zunächst
1858 unverständlich erscheinen. Wenn der falsche Kontext angegeben
1859 wird, wird keine Fehlermeldung produziert, aber die
1860 Veränderung wird einfach nicht ausgeführt.
1861 @code{instrumentName} befindet sich offensichtlich innerhalb
1862 von einem @code{Staff}-Kontext, denn das Notensystem soll
1863 benannt werden. In dem folgenden Beispiel erhält das erste
1864 System korrekt die Instrumentenbezeichnung, das zweite aber
1865 nicht, weil der Kontext ausgelassen wurde.
1867 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
1869 \new Staff \relative c'' {
1870 \set Staff.instrumentName = #"Soprano"
1873 \new Staff \relative c' {
1874 \set instrumentName = #"Alto" % Wrong!
1880 Denken Sie daran, dass der Standardkontext @code{Voice} ist; in dem
1881 zweiten @code{\set}-Befehl wird also die Eigenschaft @code{instrumentName}
1882 im @code{Voice}-Kontext auf @qq{Alto}, gesetzt, aber weil LilyPond diese
1883 Eigenschaft nicht im @code{Voice}-Kontext vermutet, passiert einfach
1884 gar nichts. Das ist kein Fehler, und darum wird auch keine Fehlermeldung
1887 Ebenso gibt es keine Fehlermeldung, wenn die Kontext-Bezeichnung
1888 falsch geschrieben wird und die Änderung also nicht ausgeführt werden
1889 kann. Tatsächlich kann eine beliebige (ausgedachte) Kontextbezeichnung
1890 mit dem @code{\set}-Befehl eingesetzt werden, genauso wie die, die
1891 wirklich existieren. Aber wenn LilyPond diese Bezeichnung nicht
1892 zuordnen kann, bewirkt der Befehl einfach gar nichts. Manche Editoren,
1893 die Unterstützung für LilyPond-Befehle mitbringen, markieren existierende
1894 Kontextbezeichnungen mit einem Punkt, wenn man mit der Maus darüber
1895 fährt (wie etwa JEdit mit dem LilyPondTool), oder markieren
1896 unbekannte Bezeichnungen anders (wie ConTEXT). Wenn Sie keinen
1897 Editor mit LilyPond-Unterstützung einsetzen, wird empfohlen, die
1898 Bezeichnungen in der Interna-Referenz zu überprüfen: siehe
1899 @rinternals{Tunable context properties}, oder
1900 @rinternals{Contexts}.
1902 Die Eigenschaft @code{instrumentName} wird erst aktiv, wenn sie
1903 in einem @code{Staff}-Kontext gesetzt wird, aber manche Eigenschaften
1904 können in mehr als einem Kontext benutzt werden. Als Beispiel mag die
1905 @code{extraNatural}-Eigenschaft dienen, die zusätzliche Erniedrigungszeichen
1906 setzt. Die Standardeinstellung ist ##t (wahr) in allen Systemen.
1907 Wenn sie nur in einem @code{Staff} (Notensystem) auf ##f (falsch)
1908 gesetzt wird, wirkt sie sich auf alle Noten in diesem System aus. Wird
1909 sie dagegen in der @code{Score}-Umgebung gesetzt, wirkt sich das
1910 auf alle darin enthaltenen Systeme aus.
1912 Das also bewirkt, dass die zusätzlichen Erniedrigungszeichen in einem System
1915 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
1917 \new Staff \relative c'' {
1920 \new Staff \relative c'' {
1921 \set Staff.extraNatural = ##f
1928 während das dazu dient, sie in allen Systemen auszuschalten:
1930 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
1932 \new Staff \relative c'' {
1935 \new Staff \relative c'' {
1936 \set Score.extraNatural = ##f
1942 Ein anderes Beispiel ist die Eigenschaft @code{clefTransposition}:
1943 wenn sie im @code{Score}-Kontext gesetzt wird, ändert sich sofort
1944 der Wert der Oktavierung in allen aktuellen Systemen und wird
1945 auf einen neuen Wert gesetzt, der sich auf alle Systeme auswirkt.
1947 Der gegenteilige Befehl, @code{\unset}, entfernt die Eigenschaft
1948 effektiv wieder von dem Kontext: in den meisten Fällen wird der
1949 Kontext auf ihre Standardeinstellungen zurückgesetzt.
1950 Normalerweise wird aber @code{\unset} nicht benötigt,
1951 denn ein neues @code{\set} erledigt alles, was man braucht.
1953 Die @code{\set}- und @code{\unset}-Befehle könne überall im
1954 Eingabequelltext erscheinen und werden aktiv von dem Moment, an
1955 dem sie auftreten bis zum Ende der Partitur oder bis die Eigenschaft
1956 mit @code{\set} oder @code{\unset} neu gesetzt wird. Versuchen
1957 wir als Beispiel, die Schriftgröße mehrmals zu ändern, was sich unter anderem
1958 auf die Notenköpfe auswirkt. Die Änderung bezieht sich immer auf den Standard,
1959 nicht vom letzten gesetzten Wert.
1961 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,relative=1]
1963 % make note heads smaller
1966 % make note heads larger
1967 \set fontSize = #2.5
1969 % return to default size
1974 Wir haben jetzt gesehen, wie sich die Werte von unterschiedlichen
1975 Eigenschaften ändern lassen. Beachten Sie, dass Integer und
1976 Zahlen immer mit einem Rautenzeichen beginnen, während
1977 die Werte wahr und falsch (mit @code{##t} und @code{##f}
1978 notiert) immer mit zwei Rauten beginnen. Eine Eigenschaft, die
1979 aus Text besteht, muss in doppelte Anführungsstriche gesetzt werden,
1980 auch wenn wir später sehen werden, dass Text auf eine sehr viel
1981 allgemeinere und mächtigere Art mit dem @code{\markup}-Befehl
1982 eingegeben werden kann.
1984 @subsubheading Kontexteigenschaften mit @code{\with} setzen
1988 @cindex Kontexteigenschaft, setzen mit \with
1990 Die Standardwerte von Kontexteigenschaften können zu dem Zeitpunkt
1991 definiert werden, an welchem der Kontext erstellt wird. Manchmal
1992 ist das eine saubere Weise, eine Eigenschaft zu bestimmen, die für
1993 die gesamte Partitur erhalten bleichen soll. Wenn ein Kontext mit
1994 einem @code{\new}-Befehl erstellt wird, können in einer
1995 direkt folgenden @code{\with @{ .. @}}-Umgebung die Eigenschaften
1996 bestimmt werden. Wenn also die zusätzlichen
1997 Auflösungszeichen für eine ganze Partitur gelten sollen, könnte
2001 \new Staff \with @{ extraNatural = ##f @}
2007 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
2013 \new Staff \with { extraNatural = ##f } {
2021 Eigenschaften, die auf diese Arte gesetzt werden, können immer noch
2022 dynamisch mit dem @code{\set}-Befehl geändert werden und mit
2023 @code{\unset} auf ihre Standardeinstellungen zurückgesetzt werden,
2024 wie sie vorher in der @code{\with}-Umgebung definiert wurden.
2026 @cindex Schriftgröße, Standardeinstellung
2027 @cindex fontSize (Schriftgröße), Standardeinstellung
2029 Wenn also die @code{fontSize}-Eigenschaft in einer @code{\with}-Umgebung
2030 definiert wird, wird der Standardwert für die Schriftgröße
2031 festgelegt. Wenn dieser Wert später mit @code{\set} verändert
2032 wird, kann dieser neue Standardwert mit dem Befehl
2033 @code{\unset fontSize} wieder erreicht werden.
2035 @subsubheading Kontexteigenschaften mit @code{\context} setzen
2037 @cindex Kontexteigenschaften, mit \context setzen
2038 @cindex Eigenschaften von Kontexten, mit \context setzen
2042 Die Werte von Kontext-Eigenschaften können in @emph{allen} Kontexten
2043 eines bestimmten Typs (etwa alle @code{Staff}-Kontexte)
2044 gleichzeitig mit einem Befehl gesetzt werden. Der Kontext wird
2045 spezifiziert, indem seine Bezeichnung benutzt wird, also etwa
2046 @code{Staff}, mit einem Backslash davor: @code{\Staff}. Der Befehl
2047 für die Eigenschaft ist der gleiche, wie er auch in der
2048 @code{\with}-Konstruktion benutzt wird, wie oben gezeigt. Er wird in
2049 eine @code{\context}-Umgebung eingebettet, welche wiederum innerhalb
2050 von einer @code{\layout}-Umgebung steht. Jede @code{\context}-Umgebung
2051 wirkt sich auf alle Kontexte dieses Types aus, welche sich in der
2052 aktuellen Partitur befinden (d. h. innerhalb einer @code{\score}-
2053 oder @code{\book}-Umgebung). Hier ist ein Beispiel, wie man diese
2056 @lilypond[verbatim,quote]
2072 Wenn die Veränderung der Eigenschaft sich auf alle Systeme einer
2073 @code{score}-Umgebung beziehen soll:
2075 @lilypond[quote,verbatim]
2091 \Score extraNatural = ##f
2098 Kontext-Eigenschaften, die auf diese Weise gesetzt werden, können für
2099 bestimmten Kontexte überschrieben werden, indem die
2100 @code{\with}-Konstruktion eingesetzt wird, oder mit @code{\set}-Befehlen
2101 innerhalb der aktuellen Noten.
2106 @ruser{Die Standardeinstellungen von Kontexten ändern},
2107 @ruser{Der set-Befehl}.
2109 Referenz der Interna:
2110 @rinternals{Contexts},
2111 @rinternals{Tunable context properties}.
2114 @node Přidání a odstranění rytců
2115 @subsection Přidání a odstranění rytců
2116 @translationof Adding and removing engravers
2118 @cindex Engraver, Hinzufügen von
2119 @cindex Engraver, Entfernen von
2120 @cindex Hinzufügen von Engravern
2121 @cindex Entfernen von Engravern
2128 Wir haben gesehen, dass jeder Kontext eine Anzahl an Engravern
2129 (Stempeln) beinhaltet, von denen ein jeder einen bestimmten
2130 Teil des fertigen Notensatzes produziert, wie z. B. Taktlinien,
2131 Notenlinien, Notenköpfe, Hälse usw. Wenn ein Engraver aus
2132 einem Kontext entfernt wird, kann er seine Objekte nicht
2133 länger produzieren. Das ist eine eher grobe Methode, die
2134 Notenausgabe zu beeinflussen, aber es kann von großem
2138 @subsubheading Einen einzelnen Kontext verändern
2140 Um einen Engraver von einem einzelnen Kontext zu entfernen,
2141 wir der @code{\with}-Befehl eingesetzt, direkt hinter
2142 den Befehl zur Kontext-Erstellung geschrieben, wie
2143 in dem vorigen Abschnitt gezeigt.
2145 Als ein Beispiel wollen wir das Beispiel aus dem letzten
2146 Abschnitt produzieren, aber die Notenlinien entfernen. Erinnern
2147 Sie sich, dass die Notenlinien vom @code{Staff_symbol_engraver}
2150 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
2152 \remove "Staff_symbol_engraver"
2156 \set fontSize = #-4 % make note heads smaller
2158 \set fontSize = #2.5 % make note heads larger
2160 \unset fontSize % return to default size
2165 @cindex Ambitus-Engraver
2167 Engraver können auch zu einem bestimmten
2168 Kontext hinzugefügt werden. Dies geschieht
2171 @code{\consists @var{Engraver_bezeichnung}}
2174 welcher auch wieder innerhalb der @code{\with}-Umgebung
2175 gesetzt wird. Einige Chorpartituren zeigen einen
2176 Ambitus direkt zu Beginn der ersten Notenzeile, um
2177 den Stimmumfang des Stückes anzuzeigen, siehe auch
2178 @rglos{ambitus}. Der Ambitus wird vom
2179 @code{Ambitus_engraver} erstellt, der normalerweise
2180 in keinem Kontext enthalten ist. Wenn wir
2181 ihn zum @code{Voice}-Kontext hinzufügen, errechnet
2182 er automatisch den Stimmumfang für diese einzelne Stimme
2185 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
2188 \consists "Ambitus_engraver"
2205 wenn wir den Ambitus-Engraver allerdings zum
2206 @code{Staff}-Kontext hinzufügen, wird der Stimmumfang aller
2207 Stimmen in diesem Notensystem errechnet:
2209 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
2211 \consists "Ambitus_engraver"
2230 @subsubheading Alle Kontexte des gleichen Typs verändern
2234 Die vorigen Beispiele zeigen, wie man Engraver in einem
2235 bestimmten Kontext hinzufügen oder entfernen kann. Es ist
2236 auch möglich, Engraver in jedem Kontext eines bestimmten
2237 Typs hinzuzufügen oder zu entfernen. Dazu werden die
2238 Befehle in dem entsprechenden Kontext in einer
2239 @code{\layout}-Umgebung gesetzt. Wenn wir also z. B.
2240 den Ambitus für jedes Notensystem in einer Partitur
2241 mit vier Systemen anzeigen wollen, könnte das so aussehen:
2243 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
2272 \consists "Ambitus_engraver"
2279 Die Werte der Kontext-Eigenschaften können auch für
2280 alle Kontexte eines bestimmten Typs auf die gleiche
2281 Weise geändert werden, indem der @code{\set}-Befehl in
2282 einer @code{\context}-Umgebung angewendet wird.
2286 Notationsreferenz: @ruser{Umgebungs-Plugins verändern},
2287 @ruser{Die Standardeinstellungen von Kontexten ändern}.
2290 Die @code{Stem_engraver} und @code{Beam_engraver} fügen ihre
2291 Objekte an Notenköpfe an. Wenn der @code{Note_heads_engraver}
2292 entfernt wird, werden keine Notenköpfe erstellt und demzufolge auch keine
2293 Hälse oder Bögen dargestellt.
2296 @node Rozšíření příkladů
2297 @section Rozšíření příkladů
2298 @translationof Extending the templates
2300 Sie haben sich durch die Übung gearbeitet, Sie
2301 wissen jetzt, wie Sie Notensatz produzieren, und Sie
2302 haben die grundlegenden Konzepte verstanden. Aber wie
2303 erhalten Sie genau die Systeme, die Sie brauchen? Es
2304 gibt eine ganze Anzahl an fertigen Vorlagen
2305 (siehe @ref{Předlohy}), mit denen Sie beginnen
2306 können. Aber was, wenn Sie nicht genau das finden,
2307 was Sie brauchen? Lesen Sie weiter.
2310 * Soprán a violoncello::
2311 * Čtyřhlasý notový zápis SATB::
2312 * Vytvoření notového zápisu od základu::
2313 * Úspora psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí::
2314 * Notové zápisy a hlasy::
2318 @node Soprán a violoncello
2319 @subsection Soprán a violoncello
2320 @translationof Soprano and cello
2322 @cindex Template, Verändern von
2323 @cindex Vorlage, Verändern von
2324 @cindex Veränderung von Vorlagen
2326 Beginnen Sie mit der Vorlage, die Ihren Vorstellungen
2327 am nächsten kommt. Nehmen wir einmal an, Sie wollen
2328 ein Stück für Soprán a violoncello schreiben. In diesem
2329 Fall könnten Sie mit der Vorlage @qq{Noten und Text}
2330 (für die Sopran-Stimme) beginnen.
2333 \version @w{"@version{}"}
2334 melody = \relative c' @{
2341 text = \lyricmode @{
2347 \new Voice = "one" @{
2351 \new Lyrics \lyricsto "one" \text
2358 Jetzt wollen wir die Cello-Stimme hinzufügen. Schauen wir uns das
2359 Beispiel @qq{Nur Noten} an:
2362 \version @w{"@version{}"}
2364 melody = \relative c' @{
2378 Wir brauchen den @code{\version}-Befehl nicht zweimal. Wir
2379 brauchen aber den @code{melody}-Abschnitt. Wir wollen
2380 keine zwei @code{\score} (Partitur)-Abschnitte -- mit zwei
2381 @code{\score}-Abschnitten würden wir zwei Stimmen
2382 getrennt voneinander erhalten. In diesem Fall wollen wir
2383 sie aber zusammen, als Duett. Schließlich brauchen wir
2384 innerhalb des @code{\score}-Abschnittes nur einmal die
2385 Befehle @code{\layout} und @code{\midi}.
2387 Wenn wir jetzt einfach zwei @code{melody}-Abschnitte in
2388 unsere Datei kopieren würden, hätten wir zwei @code{melody}-Variable.
2389 Das würde zu keinem Fehler führen, aber die zweite von ihnen
2390 würde für beide Melodien eingesetzt werden. Wir müssen
2391 ihnen also andere Bezeichnungen zuweisen, um sie voneinander
2392 zu unterscheiden. Nennen wir die Abschnitte also @code{SopranNoten}
2393 für den Sopran und @code{CelloNoten} für die Cellostimme. Wenn
2394 wir schon dabei sind, können wir @code{text}auch nach
2395 @code{SoprText} umbenennen. Denken Sie daran, beide
2396 Vorkommen der Bezeichnung zu ändern: einmal die Definition
2397 gleich am Anfang (@code{melody = \relative c' @{ }) und
2398 dann auch noch die Benutzung der Variable innerhalb des
2399 @code{\score}-Abschnittes.
2401 Gleichzeitig können wir auch noch das Notensystem für das
2402 Cello ändern -- das Cello hat normalerweise einen Bassschlüssel.
2403 Wir ändern auch die Noten etwas ab.
2406 \version @w{"@version{}"}
2408 SopranNoten = \relative c' @{
2415 SoprText = \lyricmode @{
2419 CelloNoten = \relative c @{
2428 \new Voice = "eins" @{
2432 \new Lyrics \lyricsto "eins" \Soprantext
2439 Das sieht schon vielversprechend aus, aber die Cello-Stimme
2440 erscheint noch nicht im Notensatz -- wir haben vergessen,
2441 sie in den @code{\score}-Abschnitt einzufügen. Wenn die
2442 Cello-Stimme unterhalb des Soprans erscheinen soll, müssen
2446 \new Staff \CelloNoten
2450 unter dem Befehl für den Sopran hinzufügen. Wir brauchen auch
2451 die spitzen Klammern (@code{<<} und @code{>>}) um die
2452 Noten, denn damit wird LilyPond mitgeteilt, dass mehr als
2453 ein Ereignis gleichzeitig stattfindet (in diesem Fall sind es
2454 zwei @code{Staff}-Instanzen). Der @code{\score}-Abschnitt
2457 @c Indentation in this example is deliberately poor
2462 \new Voice = "eins" @{
2466 \new Lyrics \lyricsto "eins" \SoprText
2468 \new Staff \CelloNoten
2476 Das sieht etwas unschön aus, vor allem die Einrückung stimmt
2477 nicht mehr. Das können wir aber schnell in Ordnung bringen.
2478 Hier also die gesamte Vorlage für Soprán a violoncello:
2480 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,addversion]
2481 sopranoMusic = \relative c' {
2488 sopranoLyrics = \lyricmode {
2492 celloMusic = \relative c {
2502 \new Voice = "one" {
2506 \new Lyrics \lyricsto "one" \sopranoLyrics
2508 \new Staff \celloMusic
2517 Die Vorlagen, mit denen wir begonnen haben, können im
2518 Anhang @qq{Předlohy} gefunden werden, siehe
2519 @ref{Jednotlivá notová osnova}.
2522 @node Čtyřhlasý notový zápis SATB
2523 @subsection Čtyřhlasý notový zápis SATB
2524 @translationof Four-part SATB vocal score
2526 @cindex Vorlage, SATB
2527 @cindex Vorlage, Chorpartitur
2528 @cindex SATB-Vorlage
2529 @cindex Chorpartitur, Vorlage
2531 Die meisten Partituren für vierstimmigen gemischten Chor
2532 mit Orchesterbegleitung (wie etwa Mendelssohns @notation{Elias}
2533 oder Händels @notation{Messias}) sind so aufgebaut, dass
2534 für jede der vier Stimmen ein eigenes System besteht und
2535 die Orchesterbegleitung dann als Klavierauszug darunter
2536 notiert wird. Hier ein Beispiel aus Händels @notation{Messias}:
2538 @c The following should appear as music without code
2539 @lilypond[quote,ragged-right]
2540 global = { \key d \major \time 4/4 }
2542 sopranoMusic = \relative c'' {
2544 r4 d2 a4 | d4. d8 a2 | cis4 d cis2 |
2546 sopranoWords = \lyricmode {
2547 Wor -- thy | is the lamb | that was slain |
2549 altoMusic = \relative a' {
2551 r4 a2 a4 | fis4. fis8 a2 | g4 fis e2 |
2553 altoWords = \sopranoWords
2554 tenorMusic = \relative c' {
2556 r4 fis2 e4 | d4. d8 d2 | e4 a, cis2 |
2558 tenorWords = \sopranoWords
2559 bassMusic = \relative c' {
2561 r4 d2 cis4 | b4. b8 fis2 | e4 d a'2 |
2563 bassWords = \sopranoWords
2564 upper = \relative a' {
2567 r4 <a d fis>2 <a e' a>4
2568 <d fis d'>4. <d fis d'>8 <a d a'>2
2569 <g cis g'>4 <a d fis> <a cis e>2
2571 lower = \relative c, {
2574 <d d'>4 <d d'>2 <cis cis'>4
2575 <b b'>4. <b' b'>8 <fis fis'>2
2576 <e e'>4 <d d'> <a' a'>2
2580 << % combine ChoirStaff and PianoStaff in parallel
2582 \new Staff = "sopranos" <<
2583 \set Staff.instrumentName = #"Soprano"
2584 \new Voice = "sopranos" {
2589 \new Lyrics \lyricsto "sopranos" {
2592 \new Staff = "altos" <<
2593 \set Staff.instrumentName = #"Alto"
2594 \new Voice = "altos" {
2599 \new Lyrics \lyricsto "altos" {
2602 \new Staff = "tenors" <<
2603 \set Staff.instrumentName = #"Tenor"
2604 \new Voice = "tenors" {
2609 \new Lyrics \lyricsto "tenors" {
2612 \new Staff = "basses" <<
2613 \set Staff.instrumentName = #"Bass"
2614 \new Voice = "basses" {
2619 \new Lyrics \lyricsto "basses" {
2625 \set PianoStaff.instrumentName = #"Piano"
2626 \new Staff = "upper" \upper
2627 \new Staff = "lower" \lower
2633 Keine der Vorlage bietet diesen Aufbau direkt an. Die Vorlage, die
2634 am nächsten daran liegt, ist @qq{SATB-Partitur und automatischer
2635 Klavierauszug}, siehe @ref{Vokální soubor}. Wir müssen diese
2636 Vorlage aber so anpassen, dass die Noten für das Klavier nicht
2637 automatisch aus dem Chorsatz generiert werden. Die Variablen
2638 für die Noten und den Text des Chores sind in Ordnung, wir
2639 müssen nun noch Variablen für die Klaviernoten hinzufügen.
2641 Die Reihenfolge, in welcher die Variablen in das Chorsystem
2642 (@code{ChoirStaff}) eingefügt werden, entspricht nicht der
2643 in dem Beispiel oben. Wir wollen sie so sortieren, dass die
2644 Texte jeder Stimme direkt unter den Noten notiert werden.
2645 Alle Stimmen sollten als @code{\voiceOne} notiert werden,
2646 welches die Standardeinstellung ist; wir können also die
2647 @code{\voiceXXX}-Befehle entfernen. Wir müssen auch noch
2648 den Schlüssel für den Tenor ändern. Die Methode, mit der
2649 der Text den Stimmen zugewiesen wird, ist uns noch nicht
2650 bekannt, darum wollen wir sie umändern auf die Weise, die
2651 wir schon kennen. Wir fügen auch noch Instrumentbezeichnungen
2652 zu den Systemen hinzu.
2654 Damit erhalten wir folgenden @code{ChoirStaff}:
2658 \new Staff = "sopranos" <<
2659 \set Staff.instrumentName = #"Sopran"
2660 \new Voice = "sopranos" @{
2665 \new Lyrics \lyricsto "sopranos" @{
2668 \new Staff = "altos" <<
2669 \set Staff.instrumentName = #"Alt"
2670 \new Voice = "altos" @{
2675 \new Lyrics \lyricsto "altos" @{
2678 \new Staff = "tenors" <<
2679 \set Staff.instrumentName = #"Tenor"
2680 \new Voice = "tenors" @{
2685 \new Lyrics \lyricsto "tenors" @{
2688 \new Staff = "basses" <<
2689 \set Staff.instrumentName = #"Bass"
2690 \new Voice = "basses" @{
2695 \new Lyrics \lyricsto "basses" @{
2701 Als nächstes müssen wir das Klaviersystem bearbeiten.
2702 Das ist einfach: wir nehmen einfach den Klavierteil
2703 aus der @qq{Piano solo}-Vorlage:
2707 \set PianoStaff.instrumentName = #"Piano "
2708 \new Staff = "oben" \oben
2709 \new Staff = "unten" \unten
2714 und fügen die Variablen @code{oben}
2715 und @code{unten} hinzu.
2717 Das Chorsystem und das Pianosystem müssen mit
2718 spitzen Klammern kombiniert werden, damit beide
2719 übereinander erscheinen:
2722 << % ChoirStaff und PianoStaff parallel kombinieren
2724 \new Staff = "sopranos" <<
2725 \new Voice = "sopranos" @{
2730 \new Lyrics \lyricsto "sopranos" @{
2733 \new Staff = "altos" <<
2734 \new Voice = "altos" @{
2739 \new Lyrics \lyricsto "altos" @{
2742 \new Staff = "tenors" <<
2743 \clef "G_8" % tenor clef
2744 \new Voice = "tenors" @{
2749 \new Lyrics \lyricsto "tenors" @{
2752 \new Staff = "basses" <<
2754 \new Voice = "basses" @{
2759 \new Lyrics \lyricsto "basses" @{
2765 \set PianoStaff.instrumentName = #"Piano"
2766 \new Staff = "upper" \upper
2767 \new Staff = "lower" \lower
2772 Alles miteinander kombiniert und mit den Noten für drei
2773 Takte sieht unser Beispiel nun so aus:
2775 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,addversion]
2780 sopranoMusic = \relative c'' {
2782 r4 d2 a4 | d4. d8 a2 | cis4 d cis2 |
2784 sopranoWords = \lyricmode {
2785 Wor -- thy | is the lamb | that was slain |
2787 altoMusic = \relative a' {
2789 r4 a2 a4 | fis4. fis8 a2 | g4 fis fis2 |
2791 altoWords = \sopranoWords
2792 tenorMusic = \relative c' {
2794 r4 fis2 e4 | d4. d8 d2 | e4 a, cis2 |
2796 tenorWords = \sopranoWords
2797 bassMusic = \relative c' {
2799 r4 d2 cis4 | b4. b8 fis2 | e4 d a'2 |
2801 bassWords = \sopranoWords
2802 upper = \relative a' {
2805 r4 <a d fis>2 <a e' a>4
2806 <d fis d'>4. <d fis d'>8 <a d a'>2
2807 <g cis g'>4 <a d fis> <a cis e>2
2809 lower = \relative c, {
2812 <d d'>4 <d d'>2 <cis cis'>4
2813 <b b'>4. <b' b'>8 <fis fis'>2
2814 <e e'>4 <d d'> <a' a'>2
2818 << % combine ChoirStaff and PianoStaff in parallel
2820 \new Staff = "sopranos" <<
2821 \set Staff.instrumentName = #"Soprano"
2822 \new Voice = "sopranos" {
2827 \new Lyrics \lyricsto "sopranos" {
2830 \new Staff = "altos" <<
2831 \set Staff.instrumentName = #"Alto"
2832 \new Voice = "altos" {
2837 \new Lyrics \lyricsto "altos" {
2840 \new Staff = "tenors" <<
2841 \set Staff.instrumentName = #"Tenor"
2842 \new Voice = "tenors" {
2847 \new Lyrics \lyricsto "tenors" {
2850 \new Staff = "basses" <<
2851 \set Staff.instrumentName = #"Bass"
2852 \new Voice = "basses" {
2857 \new Lyrics \lyricsto "basses" {
2863 \set PianoStaff.instrumentName = #"Piano "
2864 \new Staff = "upper" \upper
2865 \new Staff = "lower" \lower
2872 @node Vytvoření notového zápisu od základu
2873 @subsection Vytvoření notového zápisu od základu
2874 @translationof Building a score from scratch
2876 @cindex Template, eigene schreiben
2877 @cindex Vorlagen, eigene schreiben
2878 @cindex eigene Vorlagen erstellen
2879 @cindex Erstellen von eigenen Vorlagen
2880 @cindex Schreiben von eigenen Vorlagen
2882 Wenn Sie einige Fertigkeit im Schreiben von LilyPond-Code
2883 gewonnen haben, werden Sie vielleicht feststellen, dass es
2884 manchmal einfacher ist, von Grund auf anzufangen, anstatt
2885 die fertigen Vorlagen zu verändern. Auf diese Art könne Sie
2886 auch Ihren eigenen Stil entwickeln, und ihn der Musik anpassen,
2887 die Sie notieren wollen. Als Beispiel wollen wir demonstrieren,
2888 wie man die Partitur für ein Orgelpreludium von Grund auf
2891 Beginnen wir mit dem Kopf, dem @code{header}-Abschnitt.
2892 Hier notieren wir den Titel, den Namen des Komponisten usw.
2893 Danach schreiben wir die einzelnen Variablen auf und
2894 schließlich am Ende die eigentliche Partitur, den
2895 @code{\score}-Abschnitt. Beginnen wir mit einer groben
2896 Struktur, in die wir dann die Einzelheiten nach und nach
2899 Als Beispiel benutzen wir zwei Takte aus dem Orgelpreludium
2900 @notation{Jesu, meine Freude} von J. S. Bach, notiert
2901 für zwei Manuale und Pedal. Sie können die Noten am Ende
2902 dieses Abschnittes sehen. Das obere Manual trägt zwei Stimmen,
2903 das untere und das Pedalsystem jeweils nur eine. Wir
2904 brauchen also vier Variablen für die Noten und eine, um
2905 Taktart und Tonart zu definieren.
2908 \version @w{"@version{}"}
2910 title = "Jesu, meine Freude"
2911 composer = "J. S. Bach"
2913 keyTime = @{ \key c \minor \time 4/4 @}
2914 ManualOneVoiceOneMusic = @{ s1 @}
2915 ManualOneVoiceTwoMusic = @{ s1 @}
2916 ManualTwoMusic = @{ s1 @}
2917 PedalOrganMusic = @{ s1 @}
2923 Im Moment haben wir eine unsichtbare
2924 Note in jede Stimme eingesetzt (@code{s1}).
2925 Die Noten werden später hinzugefügt.
2927 Als nächstes schauen wir uns an, was in die
2928 Partitur (die @code{\score}-Umgebung)
2929 kommt. Dazu wird einfach die Notensystemstruktur
2930 konstruiert, die wir benötigen. Orgelmusik
2931 wird meistens auf drei Systemen notiert, eins
2932 für jedes Manual und ein drittes für die Pedalnoten.
2933 Die Systeme für die Manuale werden mit einer
2934 geschweiften Klammer verbunden, wir
2935 benutzen hier also ein @code{PianoStaff}.
2936 Das erste Manualsystem braucht zwei Stimmen,
2937 das zweite nur eine.
2941 \new Staff = "ManualOne" <<
2943 \ManualOneVoiceOneMusic
2946 \ManualOneVoiceTwoMusic
2948 >> % Ende ManualOne Systemkontext
2949 \new Staff = "ManualTwo" <<
2953 >> % Ende ManualTwo Systemkontext
2954 >> % Ende PianoStaff Kontext
2957 Als nächstes soll das System für das Pedal hinzugefügt
2958 werden. Es soll unter das Klaviersystem gesetzt
2959 werden, aber muss gleichzeitig mit ihm erscheinen.
2960 Wir brauchen also spitze Klammern um beide
2961 Definitionen. Sie wegzulassen würde eine Fehlermeldung
2962 in der Log-Datei hervorrufen. Das ist ein sehr
2963 häufiger Fehler, der wohl auch Ihnen früher
2964 oder später unterläuft. Sie können das fertige
2965 Beispiel am Ende des Abschnittes kopieren und die
2966 Klammern entfernen, um zu sehen, wie die
2967 Fehlermeldung aussehen kann, die Sie in solch
2968 einem Fall erhalten würden.
2971 << % PianoStaff and Pedal Staff must be simultaneous
2973 \new Staff = "ManualOne" <<
2975 \ManualOneVoiceOneMusic
2978 \ManualOneVoiceTwoMusic
2980 >> % end ManualOne Staff context
2981 \new Staff = "ManualTwo" <<
2985 >> % end ManualTwo Staff context
2986 >> % end PianoStaff context
2987 \new Staff = "PedalOrgan" <<
2995 Es ist nicht notwendig, die simultane Konstruktion
2996 @code{<< .. >>} innerhalb des zweiten Manualsystems
2997 und des Pedalsystems zu benutzen, denn sie enthalten
2998 nur eine Stimme. Andererseits schadet es nichts, sie
2999 zu schreiben, und es ist eine gute Angewohnheit, immer
3000 die spitzen Klammern nach einem @code{\new Staff} zu
3001 schreiben, wenn mehr als eine Stimme vorkommen könnten.
3002 Für Stimmen (@code{Voice}) dagegen gilt genau das
3003 Gegenteil: eine neue Stimme sollte immer von
3004 geschweiften Klammern (@code{@{ .. @}}) gefolgt
3005 werden, falls Sie ihre Noten in mehrere Variable aufteilen,
3006 die nacheinander gesetzt werden sollen.
3008 Fügen wir also diese Struktur zu der @code{\score}-Umgebung
3009 hinzu und bringen wir die Einzüge in Ordnung. Gleichzeitig
3010 wollen wir die richtigen Schlüssel setzen und die Richtung der
3011 Hälse und Bögen in den Stimmen des oberen Systems
3012 kontrollieren, indem die obere Stimme ein
3013 @code{\voiceOne}, die untere dagegen ein @code{\voiceTwo}
3014 erhält. Die Taktart und Tonart werden mit unserer fertigen
3015 Variable @code{\keyTime} eingefügt.
3019 << % PianoStaff and Pedal Staff must be simultaneous
3021 \new Staff = "ManualOne" <<
3022 \keyTime % set time signature and key
3026 \ManualOneVoiceOneMusic
3030 \ManualOneVoiceTwoMusic
3032 >> % end ManualOne Staff context
3033 \new Staff = "ManualTwo" <<
3039 >> % end ManualTwo Staff context
3040 >> % end PianoStaff context
3041 \new Staff = "PedalOrgan" <<
3047 >> % end PedalOrgan Staff
3049 @} % end Score context
3052 @cindex Spreizbarkeit von Systemen
3053 @cindex Dehnung von Systemen, vertikal
3054 @cindex Systeme, vertikales Dehnen
3056 Das Layout des Orgelsystems oben ist fast perfekt, es hat jedoch einen kleinen
3057 Fehler, den man nicht bemerken kann, wenn man nur ein einzelnes System
3058 betrachtet: Der Abstand des Pedalsystems zum System der linken Hand
3059 sollte in etwa der gleiche sein wie der Abstand zwischen den Systemen
3060 der linken und rechten Hand. Die Dehnbarkeit von Systemen in einem
3061 Klaviersystem (@code{PianoStaff})-Kontext ist beschränkt (sodass der
3062 Abstand zwischen den Systemen der linken und rechten Hand nicht zu groß
3063 wird), und das Pedalsystem sollte sich genauso verhalten.
3065 @cindex Untereigenschaft
3066 @cindex sub-properties
3067 @cindex graphische Objekte
3069 @cindex Objekte, graphische
3071 Die Spreizbarkeit von Systemen kann mit der @code{staff-staff-spacing}-Eigenschaft
3072 des @code{VerticalAxisGroup}-@qq{graphischen Objekts} (üblicherweise als
3073 @qq{Grob} innerhalb der LilyPond-Dokumentation bezeichnet) kontrolliert
3074 werden. An dieser Stelle brauchen Sie sich um die Details nicht zu
3075 sorgen, sie werden später erklärt. Sehr Neugierige können sich den
3076 Abschnitt @ruser{Grundlagen zum Verändern von Eigenschaften} anschauen. Im Moment
3077 kann man nicht nur die @code{strechability} (Spreizbarkeit)-Untereigenschaft verändern,
3078 darum müssen hier auch die anderen Untereigenschaften kopiert werden. Die
3079 Standardeinstellungen dieser Untereigenschaften finden sich in der Datei
3080 @file{scm/define-grobs.scm} in den Definitionen für den
3081 @code{VerticalAxisGroup}-Grob. Der Wert für @code{strechability} wird aus
3082 der Definition für das Klaviersystem (@code{PianoStaff}) entnommen
3083 (in der Datei @file{ly/engraver-init.ly}), damit die Werte identisch
3088 << % PianoStaff and Pedal Staff must be simultaneous
3090 \new Staff = "ManualOne" <<
3091 \keyTime % set key and time signature
3095 \ManualOneVoiceOneMusic
3099 \ManualOneVoiceTwoMusic
3101 >> % end ManualOne Staff context
3102 \new Staff = "ManualTwo" \with @{
3103 \override VerticalAxisGroup.staff-staff-spacing.stretchability = 5
3110 >> % end ManualTwo Staff context
3111 >> % end PianoStaff context
3112 \new Staff = "PedalOrgan" <<
3118 >> % end PedalOrgan Staff
3120 @} % end Score context
3123 Damit ist das Grundgerüst fertig. Jede Orgelmusik mit drei
3124 Systemen hat die gleiche Struktur, auch wenn die Anzahl der Stimmen
3125 in einem System sich ändern kann. Jetzt müssen wir nur noch
3126 die Noten einfügen und alle Teile zusammenfügen, indem wir
3127 die Variablen mit einem Backslash in die Partitur einbauen.
3129 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right,addversion]
3131 title = "Jesu, meine Freude"
3132 composer = "J S Bach"
3134 keyTime = { \key c \minor \time 4/4 }
3135 ManualOneVoiceOneMusic = \relative g' {
3139 ManualOneVoiceTwoMusic = \relative c' {
3140 ees16 d ees8~ ees16 f ees d c8 d~ d c~ |
3141 c8 c4 b8 c8. g16 c b c d |
3143 ManualTwoMusic = \relative c' {
3144 c16 b c8~ c16 b c g a8 g~ g16 g aes ees |
3145 f16 ees f d g aes g f ees d e8~ ees16 f ees d |
3147 PedalOrganMusic = \relative c {
3148 r8 c16 d ees d ees8~ ees16 a, b g c b c8 |
3149 r16 g ees f g f g8 c,2 |
3153 << % PianoStaff and Pedal Staff must be simultaneous
3155 \new Staff = "ManualOne" <<
3156 \keyTime % set time signature and key
3160 \ManualOneVoiceOneMusic
3164 \ManualOneVoiceTwoMusic
3166 >> % end ManualOne Staff context
3167 \new Staff = "ManualTwo" \with {
3168 \override VerticalAxisGroup.staff-staff-spacing.stretchability = 5
3175 >> % end ManualTwo Staff context
3176 >> % end PianoStaff context
3177 \new Staff = "PedalOrgan" <<
3183 >> % end PedalOrgan Staff context
3185 } % end Score context
3193 @node Úspora psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí
3194 @subsection Úspora psaní na stroji pomocí proměnných a funkcí
3195 @translationof Saving typing with variables and functions
3199 Bis jetzt wurde immer derartige Notation vorgestellt:
3201 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
3202 hornNotes = \relative c'' { c4 b dis c }
3211 Sie können sich vorstellen, dass das etwa für minimalistische
3212 Musik sehr nützlich sein könnte:
3214 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
3215 fragmentA = \relative c'' { a4 a8. b16 }
3216 fragmentB = \relative c'' { a8. gis16 ees4 }
3217 violin = \new Staff {
3218 \fragmentA \fragmentA |
3219 \fragmentB \fragmentA |
3229 Diese Variablen (die man auch als Makros oder Benutzer-Befehl
3230 bezeichnet) können jedoch auch für eigene Anpassungen eingesetzt
3233 @c TODO Avoid padtext - not needed with skylining
3234 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
3235 dolce = \markup { \italic \bold dolce }
3236 padText = { \once \override TextScript.padding = #5.0 }
3238 \dynamic f \italic \small { 2nd } \hspace #0.1 dynamic p
3241 violin = \relative c'' {
3243 c4._\dolce b8 a8 g a b
3245 c4.^"hi there!" d8 e' f g d
3246 c,4.\fthenp b8 c4 c-.
3254 \layout{ragged-right=##t}
3258 Derartige Variablen sind offensichtlich sehr nützlich, zu Tipparbeit zu ersparen. Aber es lohnt sich schon, sie zu
3259 benutzen, wenn man sie nur einmal benutzen will, denn sie
3260 vereinfachen die Struktur einer Datei sehr stark. Hier das
3261 vorige Beispiel ohne jede Benutzung von Variablen. Es ist
3262 sehr viel schwerer lesbar, besonders die letzte Zeile.
3265 violin = \relative c'' @{
3267 c4._\markup @{ \italic \bold dolce @} b8 a8 g a b
3268 \once \override TextScript.padding = #5.0
3269 c4.^"hi there!" d8 e' f g d
3271 \dynamic f \italic \small @{ 2nd @} \hspace #0.1 \dynamic p
3278 @c TODO Replace the following with a better example -td
3279 @c Skylining handles this correctly without padText
3281 Bisher haben wir vor allem statische Ersetzungen betrachtet:
3282 wenn LilyPond etwa @code{\padText} sieht, wird es ersetzt mit
3283 all dem Code, mit dem wir es definiert haben (also alles,
3284 was sich rechts von @code{padtext=} befindet).
3286 LilyPond kann auch nicht-statische Ersetzungen bewältigen. Man
3287 kann sie sich als Funktionen vorstellen.
3289 @lilypond[quote,verbatim,ragged-right]
3291 #(define-music-function
3292 (parser location padding)
3295 \once \override TextScript.padding = $padding
3299 c4^"piu mosso" b a b |
3301 c4^"piu mosso" d e f |
3303 c4^"piu mosso" fis a g |
3307 Die Benutzung von Variablen ist auch eine gute Möglichkeit,
3308 Arbeit zu vermeiden, wenn sich einmal die Syntax von LilyPond
3309 ändern sollte (siehe auch @rprogram{Updating old input files
3311 Wenn man eine einzige Definition hat (wie etwa @code{\dolce}),
3312 die für alle Vorkommen in der Notation eingesetzt wird, muss
3313 man auch nur einmal diese Definition aktualisieren, anstatt
3314 dass man sie in jeder @file{.ly}-Datei einzeln ändern müsste.
3317 @node Notové zápisy a hlasy
3318 @subsection Notové zápisy a hlasy
3319 @translationof Scores and parts
3321 In Orchestermusik werden alle Noten zweimal gedruckt. Einmal
3322 in einer Stimme für die Spieler, und einmal ein der Partitur
3323 für den Dirigenten. Variablen können benutzen, um sich doppelte
3324 Arbeit zu ersparen. Die Noten werden nur einmal eingegeben und
3325 in einer Variable abgelegt. Der Inhalt der Variable wird dann
3326 benutzt um sowohl die Stimme als auch die Partitur zu erstellen.
3328 Es bietet sich an, die Noten in einer extra Datei abzulegen.
3329 Nehmen wir an, dass die Datei @file{horn-music.ly} folgende
3330 Noten eines Horn/@/Fagott-Duos enthält:
3333 hornNotes = \relative c @{
3335 r4 f8 a | cis4 f | e4 d |
3340 Eine Stimme wird also erstellt, indem man folgendes in eine
3344 \include "horn-music.ly"
3347 instrument = "Horn in F"
3351 \transpose f c' \hornNotes
3358 \include "horn-music.ly"
3362 ersetzt den Inhalt von @file{horn-music.ly} an dieser Position
3363 in der Datei, sodass @code{hornNotes} im Folgenden definiert
3364 ist. Der Befehl @code{\transpose f@tie{}c'} zeigt an, dass
3365 das Argument (@code{\hornNotes}) eine Quinte nach oben transponiert
3366 werden soll. Klingendes @code{f} wird als @code{c'}, wie es
3367 die Stimmung eines normalen F-Hornes verlangt. Die Transposition
3368 kann in folgender Notenausgabe gesehen werden:
3370 @lilypond[quote,ragged-right]
3371 \transpose f c' \relative c {
3373 r4 f8 a | cis4 f | e4 d |
3377 In Ensemblestücken sind manche Stimmen für viele Takte stumm.
3378 Das wird durch eine besondere Pause notiert, die Mehrtaktpause.
3379 Sie wird mit einem großen @code{R} notiert, gefolgt von der
3380 Dauer (@code{1}@tie{}für eine Ganze, @code{2}@tie{}für eine Halbe usw.). Indem man die Dauern multipliziert, kann man auch
3381 längere Dauern erzeugen. Diese Pause etwa dauert drei Takte
3388 Wenn die Stimme gesetzt wird, werden Mehrtaktpausen komprimiert. Das geschieht, indem man folgendes in die Datei
3392 \set Score.skipBars = ##t
3396 Dieser Befehl setzt die Eigenschaft @code{skipBars} im
3397 @code{Score}-Kontext auf wahr (@code{##t}). Die Pause und diese Option zu der Musik von oben hinzugefügt, ergibt folgendes
3400 @lilypond[quote,ragged-right]
3401 \transpose f c' \relative c {
3403 \set Score.skipBars = ##t
3405 r4 f8 a | cis4 f | e4 d |
3409 Die Partitur wird erstellt, indem man alle Noten kombiniert.
3410 Angenommen, die andere Stimme ist in @code{bassoonNotes}
3411 in der Datei @file{bassoon-music.ly} definiert, würde eine
3412 Partitur erstellt mit:
3415 \include "bassoon-music.ly"
3416 \include "horn-music.ly"
3419 \new Staff \hornNotes
3420 \new Staff \bassoonNotes
3427 @lilypond[quote,ragged-right]
3433 r4 f8 a | cis4 f | e4 d |
3438 r4 d,8 f | gis4 c | b4 bes |
3439 a8 e f4 | g4 d | gis4 f |